Kliknutím zvětšíte
Když se řekně Bohemians, znamená to pro oba největší část fotbalové kariéry a pak i dva výstižné pojmy: tradice a rodinná atmosféra. Dnes půjdou city ke klubu od Botiče stranou. Karviná potřebuje v posledním podzimním domácím utkání plně bodovat, protože v posledních zápasech se jí nevedlo a kluby za ní se začínají nebezpečně přibližovat. Jenže Bohemians to cítí podobně. Po Karviné totiž měří síly už jen s Plzní a Spartou. Body potřebují také. Dnešní utkání začíná v Karviné od 15 hodin, fotbalumilovní fanoušci by si jej rozhodně neměli nechat utéct. Už kvůli speciálnímu náboji pro členy základní karvinské sestavy Jana Moravce a Lukáše Budínského.
Jak vzpomínáte na období v Bohemce? Jak dlouho jste tam hráli?
Jan Moravec: Vzpomínám jedině v dobrém, nikde jinde jsem v zásadě nehrál. Přišel jsem do klubu už v patnácti letech ještě se dvěma spolužáky ze Svitav, když jsme uspěli na výběrových testech. Šli jsme na střední školu do Prahy a začali pak hrát normálně za mládež Bohemky. V dorostu jsme dokonce vybojovali postup do celostátní ligy. Pak už jsem naskočil do mužů.
Lukáš Budínský: Já to měl podobně. V Bohemce jsem hrával od čtrnácti, také jsem v dorostu vybojoval nejvyšší soutěž, ale v jiné sezoně než Honza. On je o něco starší. Půl roku jsem strávil v divizi v béčku Bohemky a pak si mě vytáhl trenér Medynský do áčka.
Oba jste zažili současného trenéra MFK Jozefa Webera na lavičce Bohemians. Jaké to bylo?
Jan Moravec: Trenér Weber přišel v sezoně, kdy se nám moc nedařilo, sice jsme bojovali, ale nakonec ligu neudrželi. Pak se udělaly nějaké změny v kádru a společně jsme vykopali ligu zase zpátky. Je paradox, že jsme si to v minulé sezoně zopakovali i v Karviné.
Lukáš Budínský: S trenérem Weberem jsme zažili shodnou situaci, kdy se nám podařilo vybojovat postup s Bohemkou i s Karvinou. Bohužel jsme s Bohemkou předtím z ligy i sestoupili, tak věřím, že tady ta shoda bude končit a s Karvinou se už sestupu společně nedočkáme. To by bylo hodně nepříjemné.
O mužstvu se vždy říkalo, že jsou to bojovníci a poctiví dříči, kteří moc fotbal nehrají, ale o to větší dávají do hry srdíčko. Platilo to i o týmu, ve kterém jste působili?
Jan Moravec: Je pravda, že se to říkalo, ani nevím, kde to konkrétně vzniklo, je to už asi dávná historie, ale my jsme se tomu občas i smáli. Samozřejmě, že to pověstné srdíčko jsme do hry dávali, ale určitě jsme naši hru nezaložili jen na bojovnosti, důrazu a podobně. Už v době, kdy jsem skočil do mužů, jsme chtěli hrát normálně kombinační fotbal. Může to potvrdit i Bůďa, který pak přešel k nám do chlapů a zažil s námi i tu postupovou sezonu, než pak šel do Karviné.
Lukáš Budínský: Já osobně jsem ty atributy jako důraz a bojovnost do sebe vstřebával postupně, na to jsem nikdy moc nebyl, ale oproti Bohemce už mohu říct, že jsem se v tom dost posunul. Ale vybavuji si, že jsme se snažili dávat do hry i dost fotbalovosti a třeba dnešní Bohemka se snaží hrát slušný kombinační fotbal. Když se podívám na kluky jako Hašek, Hubínek, Mašek a další, jsou to výborní fotbalisté. A jen s důrazem a bojovností v lize stejně neuspějete.
Říká se, že domácí stadion Bohemians, tedy Ďolíček, má své neopakovatelné kouzlo. V čem tkví?
Lukáš Budínský: V klubu na vás jednoduše dýchne ta obrovská tradice. Oni se tam fanoušci scházívají třeba už dvě hodiny před zápasem, posedí spolu, pobaví se, co je nového. Panuje tam typická rodinná atmosféra. I Ďolíček je prototypem takového menšího, stísněného a rodinného stadionu, kde panuje pozitivní nálada. A fanoušci jsou výborní.
Jan Moravec: Není tajemstvím, že Ďolíček bývá na domácí zápasy pravidelně vyprodaný a ta tribuna za brankou je obsazena srdcaři, kteří povzbuzují celý zápas. Fanoušci vám jednoduše nedovolí vypustit jediný souboj, fandí od začátku do konce za jakéhokoliv stavu. Je radost hrát v takové atmosféře.
Jste ještě v kontaktu s některými lidmi z Bohemky?
Lukáš Budínský: Určitě ano, s bývalými spoluhráči nebo třeba maséry jsem v pravidelném kontaktu a když mám čas, zajdu se na kluky podívat i osobně. Už tam ale není tolik lidí, které jsem tam zažil, změny jsou holt součástí fotbalové profese.
Jan Moravec: To potvrzuji. V kontaktu jsme, i když se to tam už dost promíchalo. V Karviné jsem rok a půl, to je ve fotbale dlouhá doba.
Jakou stopu ve vás zanechalo působení v Bohemians?
Lukáš Budínský: Já jsem Bohemce vděčný za to, že mi dala šanci nakouknout do dospělého fotbalu. Zažil jsem tam horší, ale i skvělé časy. Moje první starty v lize jsem absolvoval v Bohemce a na to se nezapomíná. Nikdy jsem tam s nikým neměl problém, lidé mi tam vycházeli ve všem vstříc. Teď jsem ale v Karviné, která mi zase dala šanci pravidelně hrát. Doufám, že to kluky z Bohemky nebude moc mrzet, ale v sobotu vyhrajeme my (úsměv).
Jan Moravec: U mě to zanechalo značnou stopu, jelikož jsem vlastně v ligových soutěžích ani jinde nehrál. Strávil jsem tam dvanáct let života, takže můžu Bohemku brát jako takový domácí klub. Ona vlastně i ta atmosféra uvnitř klubu, jak říká Bůďa, byla taková domácí, pohodová a rodinná. Podobnou vizitku má Bohemka prakticky po celé republice, je to spíš takový skromný a sympatický klub, i ti kluci v šatně jsou takoví kamarádští a skromní. Vzpomínám na to opravdu rád.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
