Běžela už 90. minuta třetiligového zápasu mezi Orlovou a Kroměříží, domácí prohrávali 1:2 a měli k dispozici poslední rohový kop. Asistent trenéra Kelera na domácí lavičce Josef Jadrný zakřičel na svého gólmana Radka Szarowského, aby šel podpořit své kolegy do útoku. A Szarowski šel, dostal se k míči a srovnal na konečných 2:2!

„Aspoň je vidět, že poslouchá trenérovy pokyny," prohodil po zápase Jadrný, sám bývalý výborný gólman. Tomu se ale v kariéře dát branku ze hry nepovedlo. „Akorát jsem jednou proměnil penaltu," vybavil si.

Jeho svěřenec Radek Szarowski jej v tomto ohledu předčil. „Tohle jsem v životě nezažil. Kluci na mě hned naskákali, ale já byl v tranzu, snažil se je setřást a řval na ně, že ještě není konec," vybavuje si se smíchem hrdina sobotního duelu MSFL.

Když jsme jej oslovili s dotazem, zda by mohl své pocity z vyrovnávací branky přiblížit, musel jen nevěřícně kroutit hlavou. „Zrovna nedávno jsem byl v novinách a včera ráno už mi spoluhráči volali, že tam jsem díky tomu gólu zase. A že to mám prý za stovku. Na ten sobotní gól odpovídám už poněkolikáté," smál se dál Szarowski.

A to ještě netušil, kolik mu spoluhráči v kabině vyměří za samotný gól. „Asi tři sta. Snad. Víc nedám," podotýká Szarowski. „Tohle se mi asi prodraží," uvažuje nad zájmem médií, který mu nejspíš leze hlouběji do peněženky.

A jak se mu vlastně podařilo vyrovnat? „Zahrávali jsme rohový kop, já se postavil na pětku ke gólmanovi. Franta Hanus kopl ten roh špatně, letělo to nad zemí, Patrik Kaizar to tečoval snad kolenem a balon se nějak dostal ke mně. Snažil jsem se k němu dobrat a on mně trefil do břicha, nebo spíš do podbříšku. Spoluhráči měli samozřejmě jasno, čím jsem ten gól vlastně dal, ale pocit to byl samozřejmě příjemný. Lepší než chytit penaltu," může Szarowski jako gólman srovnávat.

Více v tištěném vydání Deníku.