Petr Skulina: Když nejsem na hokeji, tak spím

Vzpomínáte si na vaše hokejové začátky a vůbec působení v mužském hokeji tehdejšího Baníku Karviná?
Začínal jsem až v jedenácti letech, což by v dnešní době bylo samozřejmě strašně pozdě. Mým prvním trenérem byl Oldřich Bodal. Je pravdou, že v té době bylo daleko více dětí. Hokejisté nebyli rozdělení do jednotlivých tříd jako dnes, ale jen na starší a mladší žáky. Pak následoval dorost, kde byli kluci od 15 do 19 let, takže když jsem se dostal do dorostu, hrál jsem na hřišti s hráči, kteří byli o čtyři roky starší. V dorostu mě trénoval Jan Mančar, který mi dal opravdu hodně a který byl podle mě jedním z nejlepších trenérů.

Potkal jste i další trenéry a spoluhráče, že?
Ano, v sedmnácti letech jsme se spolu s Milanem Mokrošem a Jiřím Červeným dostali dokonce do širšího výběru ČSSR do 19 let. Bohužel do užšího výběru už jsem se nepropracoval. Za A-mužstvo jsem začal nastupovat v necelých osmnácti, v té době tady trénoval pan Sekera.

Tehdy se v Karviné hrála 1. národní liga, tedy druhá nejvyšší soutěž. Zimní stadion byl často na mistrovských zápasech zcela vyprodán. Působila zde celá řada kvalitních hokejistů, na které si rád vzpomenete?
Byli tam takoví hráči jako například Suchý, Motyčka, Šaloun, Beránek, Svoboda, Kopřiva a další. Rád vzpomínám na léta, kdy jsem hrál v jednom útoku s Jaroslavem Motyčkou a Ivošem Trojanským. Tehdy byl zdejší hokej úplně někde jinde než je dnes. Chodila na nás spousta lidí a byla tu opravdu úžasná atmosféra. Za áčko jsem odehrál čtrnáct sezon.

Nyní působíte jako trenér mládeže. V čem vidíte hlavní rozdíl mezi vaším mládím a současnou hokejovou generací?
Myslím si, že za našeho mládí jsme byli více samostatní a zodpovědní. A kdybych měl říct ten hlavní rozdíl mezi rokem, řekněme 1970, a současností, tak bych asi vypíchl, že jsme měli lepší přístup k tréninku i k samotným trenérům, což dnešní mládeži chybí. My jsme zdaleka neměli takové možnosti, jako dnešní kluci. Žili jsme jenom tím sportem a když jsme přišli ze školy, tak jsme zase sportovali. V dnešní době mají děti zájem především o počítače a sportovat se jim moc nechce. Vidím tady spoustu mladých hráčů, jejichž rodiče chtějí, aby sportovali, což je správné. Jenže oni sami k tomu sportu nemají ani vztah. Pak přijdeme do tělocvičny, já po nich chci, aby třeba udělali kotoul, a oni ani takové obyčejné věci nejsou schopni. To je problém celé dnešní generace, ale to je asi na delší debatu.

V čem byly jiné třeba nábory?
Lišily se hodně. V mé době bylo dětí více a tím i větší konkurence. Dneska dětí ubývá… Kdysi si trenéři vybírali na náborech jen ty dobré a kdo na to neměl, šel pryč. Dneska musíme pracovat s tím, co máme a snažit se, aby se kluci zlepšovali. Vzpomínám si, že někdy v roce 1971 nebo 1972 se tady uspořádal turnaj škol a zúčastnilo se ho 650 dětí! Každá škola byla vybavena hokejovou výzbrojí včetně hokejek, jen brusle musel mít každý vlastní. A každá škola mívala i vlastní ledovou plochu, kterou si vytvořila svépomocí. Na té se ve večerních hodinách trénovalo. Dnes bohužel nic takového neexistuje.

Které třídy trénujete a které jsou podle vás úspěšné?
Trénuji s panem Števčekem pátou a šestou třídu a s panem Boniattim ještě sedmáky a osmáky. Tyto třídy trénují každý den a jednou týdně mají mistrovské zápasy. Šikovní jsou hlavně páťáci. Docela se daří i osmičce. Řada hráčů, kteří hrají za osmou třídu, už nastupuje i za mladší dorost, například Frojda nebo Cihlář. Mladší dorost nás letos příjemně překvapil, bojuje v tabulce o přední místa.

Přesto se karvinským mládežnickým oddílům v poslední době příliš nedaří. Proč?
Je to způsobeno právě tím malým počtem hráčů. Proto taky klademe důraz hlavně na přípravku. Máme tady několik kluků z ročníku 2007, těm je pouze pět let. V přípravce všechno začíná a měli by tam být i nejkvalitnější trenéři.

Na co je třeba při tréninku klást důraz? Co by se mělo u dětí zlepšovat?
U dětí musíme dbát hlavně na bruslení, to je základ hokeje. Kluci by měli správně jen bruslit, bruslit a zase bruslit. Zlepšovat obratnost a podobně.

Daří se to?
Částečně. Máme tu hlavně problém s docházkou na tréninky. Kdyby každý absolvoval všechny tréninkové jednotky, které absolvovat má, zlepšovali by se kluci mnohem rychleji, než jakým tempem se zlepšují doposud.

Jaké cíle si kladete v této sezóně?
U žáků si žádné velké cíle klást nemůžeme. Kdyby se hrálo jen na výsledky, tak by hráli jen ti lepší a ti slabší by seděli na střídačce. To je ovšem špatně. Trénujeme mládež, abychom ji vychovávali a aby si všichni mohli vyzkoušet mistrovské utkání. Někteří trenéři v jiných oddílech tohle praktikují, že hrají jen s dobrými hráči, aby měli dobré výsledky. Ale my se snažíme, aby si zahráli všichni. Ono se taky může stát, že ten slabší hráč jednou výkonnostně dožene toho lepšího, pokud na sobě bude pracovat.

Vy také pracujete i v dalším karvinském hokejovém klubu – HC Karviná. Tento klub v letošní sezoně hraje druhou ligu mužů. Na jaké pozici působíte a jak jste se k té funkci vlastně dostal?
No dělám jim kustoda a k té funkci jsem se dostal opravdu náhodou. To když mě oslovil tehdejší prezident klubu pan Víteček.

Práce ve dvou oddílech musí být časově náročná. Jak se vám tedy daří skloubit tyto dvě funkce – trenéra a kustoda – dohromady?
Je to opravdu dost časově náročné, ale když máte k hokeji vztah, tak se to zvládnout dá. Je tam dobrá parta kluků, mnohé z nich jsem znal již z dřívějška, takže je to v pohodě.

Volného času asi moc nemáte, ale co děláte, když si přeci jen nějaký vyšetříte?
Buď jsem zase na hokeji, anebo spím (smích).


Ondřej Monski