„Už jsem dal slovo trenérovi Aleši Flašarovi. Navíc tady mám klasickou smlouvu. Dokud platí, nechci své slovo měnit," přibližuje zlínský rodák, jehož si hokejoví fanoušci v republice pamatují hlavně díky rozhodujícímu momentu finálové série extraligy mezi Zlínem a Vsetínem z roku 1995. Tehdy mu zůstal stát puk v kaluži vody za brankou a vsetínský kapitán Rostislav Vlach dal jednoduchou, ale zato vítěznou branku, která rozhodla o premiérovém titulu pro vsetínského nováčka.

Od té doby ale uplynulo už hodně vody. Kowalczyk mezitím posbíral zkušenosti v české (Zlín, Vítkovice, K. Vary, Vsetín), slovenské (Zvolen, Košice) či francouzské (Amiens) nejvyšší soutěži.

A teď jste v Karviné. Jak to, že právě zde?
Celé to v létě vzniklo tak, že jsem se přes mého hokejového kamaráda dostal k Aleši Flašarovi, který mi nabídnul, že bych mohl hrát v Karviné. Tou dobou mi končila ve Francii podpora, kterou jsem pobíral v době, kdy jsem byl bez angažmá, a tak slovo dalo slovo a já zase nazul brusle a šel to zkusit na led.

A jak jste se cítil?
Hrozně (smích), měl jsem strašnou nadváhu, protože jsem byl rok bez hokeje. Ale každým dnem se to lepšilo, takže jsme se nakonec dohodli. Aleše znám, hrávali jsme spolu i proti sobě a hlavně je to člověk, kterému věřím. V hokeji je důležité, aby si lidé věřili. Pak se jeden pro druhého snaží udělat maximum.

Váš bývalý spoluhráč z Amiens Martin Tomášek nedávno do Francie z Karviné odešel. Vy jste žádnou francouzskou nabídku neměl?
Neměl. Ve Francii jsem byl čtyři roky, pak jsem na sezonu a půl z ligového kolotoče vypadnul a to už je pak těžké se vrátit zpět.

A kdyby se nějaká nabídka naskytla?
No, vzhledem k tomu, že poslední přestupový termín vyprší 15. listopadu, si myslím, že už to je bezpředmětné. Když člověk dlouho nehraje, vypadne z povědomí lidí, kteří se kolem toho motají. Navíc by mi nepřišlo fér, když tady mám platnou smlouvu, jít zase za Alešem a říct mu promiň, ale mám jinou nabídku, smlouvu ruším. To se nedělá. Dokud bude v Karviné všechno klapat, nemám důvod měnit své rozhodnutí. Co bude příští rok, to teprve uvidíme.

Máte za sebou první čtvrtinu soutěže, naplnila vaše očekávání?
Některé zápasy jsme nezahráli podle představ. Myslel jsem, že budeme mít více bodů, ale beru to jako daň nesehranosti. Mužstvo je v podstatě nové, obvykle trvá dva tři měsíce, než se všem zažije systém, než si všichni uvědomí, kde mají být, jak mají hrát, kde mají v určitých herních situacích stát. Jde o to, aby si to kolem Vánoc sedlo a pak šlapalo až do play off, které rozhoduje o sezoně.

Druholigová skupina Východ je specifická v tom, že ji hraje většina krajských celků, takže prakticky každý týden se hraje nějaké to derby. Dá se přirovnat k tomu valašskému, které jste zažil v dresu obou soupeřů?
Zažil, ale to už je dávno. Vybavuje se mi to velmi živě jen proto, že to každý rok před play off vidím v televizi (smích). Ale přirovnat se to moc nedá. Tady je derby co chvíli, v případě Zlína a Vsetína to mělo jiný náboj. To bylo výjimečné derby, zvlášť v tom roce 1995, kdy se jednalo o finále celé extraligy a na stadionu bylo sedm tisíc lidí. Tady jich i na derby přijde dvě stě. Návštěvy ve druhé lize a zvlášť v Karviné jsou pro mne zatím zklamáním. 


#flash|https://g.denik.cz/73/83/denik_tisk.swf|500|115|denik_tisk#