VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Říčka a Maruna: Chodili jsme po brigádách. Teď si všeho vážíme

Zlín – /ROZHOVOR/ Jeden pracoval jako noční hlídač objektu, druhý si přivydělával ve skladu. Oba si vyzkoušeli, co znamená makat ve fabrice. Odmala společně váleli v jednom týmu na plácku na sídlišti, chodili na základce do jedné třídy. Byť byli ve třídě nejmenší, v hokeji se prosadili nejvíc ze všech. Oba zažili krach i znovuzrození tamního hokeje. I proto si teď „havířovská klika" v kabině hokejistů PSG Zlín Robert Říčka a Jan Maruna váží nabídnuté šance. A „kostičku" už nechtějí za žádnou cenu pustit.

9.1.2016
SDÍLEJ:

Odchovanci Havířova Jan Maruna (vlevo) a Robert Říčka si už ve Zlíně zabydleli. Foto: Deník/Daniel Ostrčilík

„Všeho si teď vážíme mnohem víc. Máme štěstí, že se můžeme živit tím, co nás baví. Hokej je pro nás povoláním a koníčkem," potvrzuje šestadvacetiletý Robert Říčka.

„Doporučil bych to více lidem si něco takového vyzkoušet. Pak má člověk radost i z malých věcí, které někteří nedokážou pochopit a docenit," doplňuje svého parťáka Maruna, který je o necelých pět měsíců starší.

Jak jste se vlastně seznámili?

Robert Říčka: Shodou okolností jsme bydleli na sídlišti čtyři vchody od sebe. Takže jsme vyrůstali na jednom dvorku. Už jako malí jsme na plácku hrávali hokej. Ve druhé třídě jsme začali chodit do hokejové přípravky. A pak skoro celou základní školu jsme chodili do stejné třídy. Tehdy tam ještě fungovala hokejová škola. Následně i v dorostu jsme se potkali. Když byl Honza v Třinci, přijel nám párkrát pomoct, ještě když jsme hráli první dorosteneckou ligu. Pak se vrátil do Havířova v posledním roce juniorky. A následně i tři nebo čtyři roky v chlapech. Nyní se zase naše hokejové cesty spojily.

Seděli jste spolu i v lavici?

Říčka: Ne.

Maruna: Myslím, že jsme seděli každý sám. Je to už doba, ale teď se mi to vybavuje…

Kdo měl lepší známky?

Maruna: Asi já. (výbuch smíchu)

Říčka: Jo, Honza byl na školu vždycky dobrý.

Maruna: Ale i Robert byl též dobrý. Ale nešly mu diktáty. (smích)

Říčka: Bohužel má pravdu. (směje se) Jemu zase nešel dějepis. (smích)

Maruna: Asi jo. Ale spíš mně ještě nešla matika a fyzika. Ani mě to nebavilo. Paradoxně jsem pak dělal obchodku.

Zato učitel v tělocviku z vás musel mít radost, co?

Říčka: Pamatuju si, že jsme často hráli fotbal…

Maruna: Byli jsme atletičtí. V naší třídě jsme byli jedni z nejmenších. Mezi námi byli opravdu velcí kluci. V obratnosti jsme byli asi nejlepší. Ale celkově jsme byli dobrá třída, protože jsme drželi spolu.

S učiteli jste v kontaktu?

Maruna: Já ze střední v Třinci ještě ano. Pár učitelů mi občas napíše. Ze základky také už moc ne. Už je ani nepotkávám.

Říčka: To já vůbec. Ani ze základky ani ze střední. Hokejová škola už ani nefunguje. Před pár lety ji zrušili a nyní tam hokejová škola není. Děti chodí do své školy a schází se na tréninky.

Maruna: A to není dobré. Když jsou kluci odmalička pořád spolu, udělá to hodně. Trénoval jsem přípravku a viděl jsem, že na trénincích jsou nepozorní. Všechno si chtějí říct, protože se ve škole nevidí. Podle mě to tam chybí.

Byl mezi vámi ještě někdo, kdo se výrazněji někde prosadil?

Říčka: Pár kluků hraje druhou ligu. Ve třídě nás bylo pět, co jsme ji za Havířov ještě hráli. Po postupu se to už zredukovalo. První ligu už nehraje od nás ze třídy nikdo.

Ozvali se vám, když slyšeli, že jdete hrát extraligu?

Říčka: Máme tradici, že posledních šest nebo sedm let na Štědrý den máme v Havířově objednaný led. Jako třída se vždycky sejdeme a na hodinku si zahrajeme sranda mač. Někdy se nás sejde patnáct, jindy dvacet. Zavzpomínáme a pokecáme…

Nechtěli po vás podpisy?

Maruna: To oni nám ještě dali spíš čočku. (směje se)

Říčka: Oni nás neberou tak, že bychom byli něco víc. Asi jsme se prosadili nejvíc, ale dělají si z nás srandu. A my zase z nich. Jako bychom byli ještě ve školních letech.

Když pominu Davida Pastrňáka, jenž válí v NHL za Boston Bruins, z Havířova jste se prosadili za poslední dobu nejvíc. Necítíte se proto nyní jako tamní persony?

Říčka: Asi jo. V extralize byl posledním havířovským rodákem Honza Peterek a Danek Seman v Třinci. A ještě Jirka Trvaj chytával. Kromě nich jsme po dlouhé době první, kdo z Havířova extraligu hraje.

Maruna: A vyletěl Pasta (David Pastrňák – pozn. aut.), což mu přejeme. Oba ho známe odmalička, protože nás jeho táta nebožtík trénoval. Pamatuju si, jak s námi David chodil na led jako malý špunt.

Příjemné ho sledovat, co?

Říčka: Má smůlu na zranění. Ale celý Havířov mu moc fandí.

Všiml jsem si, že i vám…

Říčka: Cítíme, že nás tam lidé mají rádi. Je fajn cítit takovou podporu. Když se vrátím do Havířova, cítím se tam dobře. Všechny tam známe. Vždycky se tam budeme rádi vracet. Přítelkyně si už ve Zlíně našla práci, takže já jen během reprezentačních přestávek. Když máme dva dny volna, jedu pozdravit rodinu a kamarády. V létě během letní přípravy jsem jezdil každý víkend.

Maruna: Tam jsme doma. Ale zápasy jsou nahuštěné, extraliga nabrala trochu tempo. Takže do Havířova se dostanu jeden den v týdnu. A to ještě kvůli přítelkyni. Ale ona raději přijede tady, než abych já jezdil do Havířova. Je to pro nás výhodnější.

Dáváte si vánoční dárky?

Říčka: Nedáváme. Tady to ani nemáme zavedené. Prý to tady před dvěma nebo třemi lety zrušili. V Havířově jsme to měli zavedené, ale Honzu jsem si nevylosoval. Bylo to vždycky vtipné.

Maruna: To jsme pěkně solili. Jednou jsem měl po operaci kolene a dostal jsem tabletky na klouby. Teď jsem dostal basu a měl jsem z ní radost, musím říct.

Vzpomínáte na dětství a mládí často?

Maruna: Samozřejmě že si občas vzpomenu. My jsme při sobě drželi. Chránili jsme si svůj dvorek. Z cizích vchodů na nás nikdo nemohl. Když jsem se dozvěděl, že půjdu do Zlína, tak mě hned napadlo, že je tady Robert. A těší mě, že tady mám někoho, koho dobře znám. Osobně mi to pomohlo.

Hrávali jste i sídlištní derby?

Říčka: Spíš právě dvorky proti sobě. A my s Honzou jsme hráli pokaždé v jednom týmu.

Maruna: Měli jsme vlastní ligu. A ta byla hodně prestižní. My jsme většinou hráli na kolečkových bruslích s tenisákem. Ale hráli proti nám i kluci na botech.

Oba působíte v civilu jako velcí kliďasové. Pohádali nebo porvali jste se někdy?

Říčka: Ani si nevybavuju, že bychom se chytili.

Maruna: Ne, my jsme se nikdy nepohádali. Fakt ne. Je to dané těmi povahami. Na ledě je to ale něco jiného.

Říčka: Myslím, že jsme klidné povahy. Samozřejmě na ledě během zápasu je to jiné.

Na pivo spolu chodíte?

Říčka: Osobně pivo nepiju. Ale do města rád zajdu na kávu. Honza je milovník piva, naopak já si jej dám jen výjimečně. Ve Zlíně jsme spolu byli snad jen jednou.

Maruna: Nevím, jestli to můžu říct. (smích) Ale na pivo si zajdu. Jedno na večeři, ale nepřeháním to.

Jak by fungovala vaše spolupráce v jedné formaci?

Maruna: Samozřejmě bychom asi spolu zahráli, ale teď jsme oba spokojení, jak jsme nyní.

Říčka: V Havířově jsme spolu hráli. Ale to jsme ještě hráli naopak. Já hrával centra a Honza pravé nebo levé křídlo. Další spolupráci bychom se nebránili, ale hlavně tady nejsme v takové pozici, abychom si mohli vybírat. (Maruna puká smíchy) Poskládané je to dobře, ale člověk nikdy neví. Může přijít nějaké zranění.

V Havířově se hrávala extraliga. Chodili jste se dívat?

Maruna: Jestli můžu mluvit za oba, chodili jsme. Ale extraliga u nás neudělala dobro, protože pohřbila celý hokej. Oba jsme byli u pádu i následného zrodu. A mohli jsme být jeho součástí. Vzali to pod sebe schopní lidé a jsme hrdí, jak to v klubu momentálně funguje.

Takže extraliga v Havířově by momentálně ani nebyla ideální?

Říčka: Teď je to nereálné. Ale kdyby se jednou postoupilo sportovní cestou. Ale extraligové kluby, jako jsou Třinec nebo Vítkovice, jsou poblíž.

Maruna: Navíc se ke mně dostalo, že generální sponzor Vítkovicím snížil dotace. A Třinec je v tomto jinde. Všechny hráče z regionu si mezi sebou poberou tyhle dva mančafty.

Jak jste tehdejší potíže v Havířově prožívali?

Říčka: Byli jsme poslední rok v juniorce. Posledních čtyři pět měsíců jsme hráli bez výplat.

Maruna: Bylo nám devatenáct, ale já už v juniorce ani hrát nechtěl. Chtěl jsem do chlapů. Nebyla tam vůbec dobrá atmosféra a na všech se podepisovala. Až to spadlo…

Jane, vy jste si prý přivydělával jako hlídač objektu…

Maruna: Ano, čtyři roky jsem chodil na noční směny. Bylo to náročné to skloubit. Ale byl jsem vděčný za to, že si můžu přivydělat. Ve druhé lize moc peněz není. Musel jsem tomu něco obětovat. Teď si daleko víc vážím toho, co můžu dělat. Doporučil bych to více lidem si to vyzkoušet. Pak má člověk radost i z malých věcí, které někteří nedokážou pochopit a docenit.

Říčka: Já jsem chodil většinou po sezoně a během letní přípravy. V Havířově jsme měli ve druhé v první lize smlouvy na deset měsíců. A dva měsíce si každý musel pokrýt sám. Takže jsem chodil do firmy, která byla shodou okolností sponzorem havířovského hokeje. Pracoval jsem ve skladu s pneumatikami. Jednu dobu jsem skládal i motorky a skútry.

Takže jste jezdil s vysokozdvižným vozíkem a skládal palety?

Říčka: Ne, kdepak. Tam se to dělalo ručně. Vykládali a nakládali jsme kamiony. Honza tam byl taky.

Maruna: Ano, jedno léto jsme dělali spolu. Přijedou tři kamiony a musíte je vyložit. A další pak zase naložit. Dělali jsme od osmi do osmi.

Pěkný trénink…

Říčka: Aspoň jsme si vyzkoušeli manuální práci. A jak už říkal Honza, všeho si teď vážíme mnohem víc. Máme štěstí, že se můžeme živit tím, co nás baví. Hokej je pro nás povoláním a koníčkem.

Oba jste si to vydřeli, ne?

Říčka: Nejsme ani jeden ze zámožných rodin. Nikdy jsme nedostali nic zadarmo. Všechno jsme si vybojovali. Jsme rádi, že jsme tady vůbec dostali šanci. Navíc oba hrajeme poměrně dost. Vážíme si toho.

Posilují vás tyto zkušenosti v kritických situacích, když se nedařilo?

Říčka: Samozřejmě. Ale to už je zase něco jiného. Když se nedaří, člověka to štve. Je to nepříjemné období, jsem rád, že je to za námi a tabulkou půjdeme ještě trošku nahoru a budeme se držet v jejím klidném středu, ať nejsme každý zápas pod takovým stresem.

Ostatně, vy jste vzestup prožil už vloni a historie se opět začíná opakovat. Je to srovnatelné?

Říčka: Jo, není to sice jako přes kopírák, ale hodně podobné. Kolem Vánoc jsme vloni začali hrát, chytili jsme se nějaké šňůry. A vloni jsme se stihli dotáhnout do šestky. Uvidíme, jak to zvládneme letos. Budeme se snažit vyhrát co nejvíc zápasů a snad minimálně do desátého místa po základní části skončíme.

Maruna: Když jsem přišel, každého tady současná situace štvala. Vypozoroval jsem, že kluci s tím chtějí něco udělat. Byla jen otázka času, kdy se to otočí. I štěstí se k nám vrátilo. Vydřeli jsme pár zápasů o gól, což tým nakopne. Jen nás to semklo. I náš hokej se v posledních zápasech změnil. Už hrajeme i hezký hokej pro lidi. Už jich chodí skoro plný dům, za což jsme moc rádi.

Máte nějaký hokejový sen?

Maruna: Pro mě už tohle je vrchol. Já si to tady chci užít. Nad ničím jiným nepřemýšlím. Jsem vděčný, že tady můžu být.

Co tak třeba podepsat smlouvu?

Maruna: (směje se) To určitě. Ale to už není otázka na mě. Asi se to bude řešit až poté. Zatím nic neproběhlo. A nejsem typ, který by někam chodil a zjišťoval. Je to na vedení. Snažím se hrát na ledě, jak nejlépe umím.

Říčka: Mám to podobné. Chci se v extralize udržet co nejdéle. A když jsem tady viděl některé fotky, musí být krásné tu soutěž vyhrát. Může to být náš sen.

Jan Maruna

Narozen: 28. ledna 1989 v Havířově (26 let). Post: útočník. Výška: 178 cm. Váha: 74 kg.

Bývalé kluby: Třinec (dor., jun.), Havířov (jun.), Frýdek-Místek (II. liga), Havířov (I. a II. liga), Zlín (15–16).

V extralize: 19 zápasů, 6 branek, 0 asistencí, 6 bodů, 8 trestných minut, +/- hodnocení: +3.

V I. lize: 126 zápasů, 31 branek, 30 asistencí, 61 bodů, 132 trestných minut, hodnocení +/-: +5.

Ve II. lize: 140 zápasů, 49 branek, 59 asistencí, 108 bodů.

Robert Říčka

Narozen: 20. června 1989 v Havířově (26 let). Post: Útočník. Výška: 186 cm. Váha: 89 kg.

Bývalé kluby: Havířov (mládež), Frýdek-Místek (jun.), Orlová (II. liga), Havířov (I. a II. liga), Zlín.

V extralize: 86 zápasů, 18 branek, 10 asistencí, 28 bodů, 32 trestných minut, +/- hodnocení: + 5.

V I. lize: 117 zápasů, 16 branek, 27 asistencí, 43 bodů, 46 trestných minut, +/- hodnocení: –8

Ve II. lize: 122 zápasů, 59 branek, 63 asistencí, 122 bodů, 60 trestných minut, +/- hodnocení: +9.

Autor: Daniel Ostrčilík

9.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nehoda ve Slezské ulici v Orlové.
3

Zvědavý a nepozorný řidič způsobil nehodu

Tublatanka
63

Program slavností doplnila Tublatanka

SLEDUJEME ON-LINE

Událost dne: věřitelé rozhodnou o osudu OKD

Ostrava, Karviná - Bude se těžit dál, nebo je konec? Odpověď na tuto otázku by měli dnes svým hlasováním dát ve známost věřitelé společnosti OKD, kteří se hned ráno sešli u Krajského soudu v Ostravě.

OBRAZEM: Na novém ledě se domácím hokejistům dařilo

Ve středu havířovští prvoligoví hokejisté odehráli doma první, jinak v pořadí již sedmé přípravné utkání před nastávající sezonou 2017/2018.

Oprava vlakového nádraží začne na jaře

Karviná – Příprava se protáhla, ale už se konečně začalo. S více než tříletým zpožděním začala modernizace železničního koridoru v úseku z Dětmarovic do Chotěbuze. Po jejím dokončení na konci roku 2019 by tudy měly vlaky svištět rychlostí až 160 kilometrů v hodině, nákladní o něco pomaleji. 

Zámek se lidem ukáže v nočních světlech a barvách

Jedinečnou noční prohlídku můžete zažít poslední srpnovou sobotu na Zámku Fryštát v Karviné, v rámci takzvané Hradozámecké noci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení