V roce 1991 vznikla nová havířovská tradice. Začaly každoroční týdenní přehlídky divadelních programů pro malé diváky Miniteatro. U jeho zrodu stál herec, režisér, autor divadelních her pro děti a principál divadla Kruh v Havířově, Jiří Tibitanzl. Festival malých profesionálních zájezdových divadel se stal součástí kulturního života města. V průběhu uplynulých let udělal radost tisícům malých diváků. Když skončila v roce 2006 životní pouť zakladatele festivalu, žezlo po něm v roce 2007 převzal David Velčovský.

Co vás přivedlo k divadelní scéně pro děti? Hrával jste sám v nějakém divadýlku?

Jako malý jsem hrozně toužil hrát loutkové divadlo, ale bohužel v té době neexistoval v našem okolí žádný kroužek. Zdrojem mých informací se stala havířovská knihovna. Netrvalo dlouho a vyrobil jsem si doma malé loutkové divadlo, se kterým jsem později hrál po knihovnách, školách a školkách v Havířově. Byl jsem takový malý kočovný loutkář. Tehdy jsem se pokoušel imitovat Spejbla a Hurvínka a zahrál jsem s nimi možná tak kolem čtyřiceti představení za rok. Bylo mi něco kolem deseti let.

Později jsem si založil i knihovničku starých loutkářských literatur a textů, díky které se mi otevřely nové obzory a poznatky. Podařilo se mi tak sesbírat loutkářskou literaturu od roku 1890 do roku 1970. Hlavní, co ale nyní postrádám, je dostatek volného času, abych se svému koníčku mohl věnovat. Dělat divadlo pro děti beru jako životní poslání.

Máte nějaké vzory ze světa divadla pro děti?

Prakticky všechna divadla, která přijíždí na Miniteatro, jsou mým vzorem. Obdivuji práci s dětmi a loutkou. Já osobně si nejvíce vážím Víti Marčíka, který je ve svém oboru, aspoň pro mě, špičkou. Vzpomínám si na dobu, kdy ještě žil Jiří Tibitanzl a ten tohoto umělce poklepal po rameni a řekl: „Chlapče, ty na tom divadle zraješ jako víno, čím jsi starší, tím jsi lepší.“ Tehdy jsem se pousmál a řekl jsem si, že má obrovskou pravdu. Jeho představení jsou dynamická a zábavná a myslím si, že to, jak to umí s dětmi, je obdivuhodné. V marionetovém divadle je to pak Divadlo Spejbla a Hurvínka, které je pro mě vzorem už od dětství.

Daří se sestavovat program festivalu Miniteatro Jiřího Tibitanzla?

Každý rok je to podobné. Skoro pokaždé se naskytnou okolnosti, které vše trochu zkomplikují, ale s tím člověk musí počítat. Může se stát, že divadlo zruší svou účast, a to potom musíme zavčas reagovat tím, abychom našli adekvátní náhradu. Naštěstí to bylo vždy včas.

Jste spokojen s letošním programem?

Festival začal teprve v sobotu. Skoro vše, co jsem si předsevzal, se mi podařilo splnit. V programu vystoupí divadla, která jezdí na náš festival skoro pravidelně , a dvě se ho zúčastní poprvé. Je to Divadlo Matěje Kopeckého z Prahy a Pohádková babička z Bruntálu. Těším se hrozně na všechna představení a hlavně také na přátelské setkání všech divadelníků, kteří zde do Havířova přijedou.

V jakém předstihu se připravuje Miniteatro? Co je přitom nejnáročnější?

Po skončení jednoho ročníku už chystáme další. Nejnáročnější je samozřejmě získávání potřebných finančních prostředků a propagace festivalu. Je to někdy mravenčí, ale časově velmi náročná práce. Přál bych si, aby Miniteatro působilo na lidi příjemně, a aby si vždy z každého představení odnášeli domů ty nejkrásnější pocity. Děláme to pro děti, ne pro sebe, a o to jsem šťastnější, když se jim program líbí.

Proč bylo vlastně založilo Občanské sdružení Miniteatro?

Bylo to v roce 2007, kdy jsme se všichni smiřovali se ztrátou Jiřího Tibitanzla, který nás v březnu 2006 opustil a odešel do hereckého nebe. Řešili jsme budoucnost přehlídky a jediné východisko bylo založit občanské sdružení a vytvořit tak spolek lidí, který se bude starat o jeho pokračování. V té době jsem také začal studovat na vysoké škole. Nikdy jsem se však jako předseda necítil a ani necítím. Je to především velká zodpovědnost a cením si důvěry lidí, kteří mi věří. Nevím, jestli se hodí, abych to o sobě řekl, ale beru se jako filantrop a od toho se vše odvíjí.

Jak vypadá okruh vašich spolupracovníků?

Nevím proč, ale vždy jsem si rozuměl spíše se staršími než se sobě rovnými. Bylo to asi tím, že jim více důvěřuji a že mě dokážou posunout dál v pohledu na svět. Vážím si jejich životní moudrosti a filozofie. Mám kolem sebe totiž spoustu mladých lidí, kteří mají talent, ale chybí jim příležitost, nebo se spíše neumí prosadit, a to je mi moc líto. Rád bych těmto lidem dal prostor nějak spojit své zájmy a vytvořit něco, co je nakopne do života a vzbudí v nich chuť vytvářet něco, co je naplňuje. Já osobně jsem člověk činorodý, pořád musím něco dělat a vytvářet. Sotva přijedu pozdě večer z práce, tak pracuji nejméně do půlnoci na projektu a na nápadech jak obohatit havířovskou kulturu a vnést něco nového. Snad to někdy přinese nějaké výsledky.

Máte v Havířově podporu při organizování Miniteatra?

Ano, od města dostáváme dotace a úzce spolupracujeme s městským kulturním střediskem, kde pracují lidé, které obdivuji a vážím si jejich přátelství. Jsou velmi pracovití, rozumějí kultuře a mají plně profesionální přístup. Samozřejmě, že jsme v kontaktu s celou řadou dalších institucí z oblasti kultury.

Myslíte si, že je v republice dost malých divadel pro děti? Nehrozí jim ekonomická katastrofa?

Řekl bych, že malých divadel hrajících pro děti je u nás celkem rozumná míra. Nezdá se mi, že by jich bylo moc anebo naopak málo. Každý rok vybíráme z desítek divadel a snažíme se, aby to byly takové, které dětského diváka obohatí do života. V tom tkví hodnota, myšlenka celého příběhu a představení. Divadlo by mělo příjemnou, zábavnou a nenásilnou formou dítě ponaučit. Kočovná divadla to nemají vůbec jednoducéá. Každý den jsou na cestách, sami si vyrábějí kulisy a loutky, skládají hudbu, zkrátka je to velmi náročné. Proto je tvoří většinou lidé, kteří se tomuto životu upsali srdcem a duší a dělají to především s láskou. Obdivuji je. Samozřejmě je vše závislé na divácích a na tom, jak pohádky a představení navštěvují. Pokud je tedy chceme odměnit za jejich úsilí, měli bychom chodit do divadla, a tím je podpořit, aby jim nehrozila ekonomická katastrofa. Proto přijďte do divadla!

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Každý den se probouzím a usínám jen s jedním přáním a snem, tou věcí je Loutkosvět. Určitě to pobaví, ale je to velmi charakteristický název pro můj plán do budoucna. Nazval bych to spíše projektem. Snažím se teď o založení takového menšího centra loutkového divadla v Havířově. Byly by to workshopy, výstavy, přednášky a besedy o loutkách. Součástí by také byla loutková scéna. Můj nápad je vytvořit představení v seriálové podobě. Rozvíjely by se postavy a děti by si je mohly i oblíbit a poznávat. Smyslem a cílem projektu je vzbudit v mladých lidech zájem o loutky a loutkové divadlo. Protože je to zcela specifický svět, jehož čas ještě určitě v budoucnu přijde, musíme mít chuť tento svět objevovat a nechat se překvapit kouzly, které loutky umí. 

V sobotu začíná další ročník Miniteatra Jiřího Tibitanzla