VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pavel Hlavatý: Snažím se žít opravdu naplno každý den

Malé zastavení s Pavlem Hlavatým, malířem, grafikem a kurátorem výstav, který má stále mnoho tvůrčích nápadů.

4.12.2016
SDÍLEJ:

Pavel Hlavatý. Foto: Josef Pintér

S grafikem a malířem Pavlem Hlavatým jsem se potkal nedávno, když projížděl Ostravou do Havířova, aby tam zahájil výstavu grafických erotických skvostů ze sbírky Kamila Janiše a pražské grafické sbírky Drit nazvanou Karel Jaroslav Obrátil (1866 až 1945), Markýz Franz von Bayros (1866 až 1924) a ti druzí.

S tímto umělcem, který bydlel dlouhá léta právě v Havířově, jsem seznámil před čtyřiceti lety na ostravském výstavišti Černá louka a o něco málo později, podstatně více, v Českých Budějovicích, také na výstavišti.

Psala se druhá polovina sedmdesátých let a umělec Pavel Hlavatý už měl za sebou kriminál…

Vaše cesta za uměním začala před lety v Uherském Hradišti…

Ano, narodil jsem se před třiasedmdesáti lety v Albrechticích u Turnova a studoval jsem na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. A dokonce už ve svých třiadvaceti letech jsem také na střední umělecké škole vyučoval a později mohl stážovat v ateliérech předních japonských grafických umělců…

Pak ale přišel rok 1968, který neblaze zasáhl do vašeho života…

Samozřejmě že jsem se nemohl ztotožnit jako spousta lidí u nás se sovětskou okupací vojsk Varšavské smlouvy, která nás obsadila 21. srpna 1968. A když se v lednu roku 1969 rozhořela v Praze první živá pochodeň Jana Palacha, rozhodla se skupina mladých lidí, že i oni musí vzdorovat normalizačnímu pokrytectví a svinstvu, které začalo zaplavovat „československý svět". Tak vznikla výstava Protestkresby '68 v havířovském Kulturním domě Petra Bezruče. O měsíc později byla výstava násilně ukončena. Následovaly soudy a další nepodmíněný trest. Dvacet let jsem nesměl u nás vystavovat, přednášet a byl jsem vyloučen ze všech uměleckých institucí. Po dvaačtyřiceti letech se výstava vrátila do Kulturního domu Petra Bezruče v Havířově. Na výstavě byly prezentovány všechny původní kresby a rozsáhlá soudní, novinová a fotografická dokumentace. Byla to taková satisfakce…

A to právě vzpomínám na vaše období grafických a písmomalířských prací na výstavištích v Ostravě a Českých Budějovicích…

Jsem vděčný, že se našlo několik statečných lidí a takto mě zaměstnalo. Stejně si myslím, že někdejší Park kultury a oddechu města Ostravy byl tak trochu „stát ve státě", kde působila řada znamenitých lidí a dalo se přežít…

Do výtvarného života jste se vrátil po roce 1989, kdy jste se prosadil nejenom jako autor, ale také jako organizátor prestižních výstav a přehlídek exlibris…

Jsem moc rád, že už v roce 1991 jsem mohl reprezentovat s dalšími dvanácti tvůrci československé umění na Pařížském salonu. Stal jsem se zakladatelem nadace I.W.A. Dlouhá léta jsem pracoval jako kustod pražské grafické sbírky Drit, která vyváží nejen do celé Evropy, ale v poslední době i do Asie ucelené komplety české grafiky, především první poloviny 20. století. I současná havířovská výstava je také hodně o tom.

Velmi mě těší, že jsem se i později prosadil a samostatně vystavoval v celé řadě renomovaných galerií v Belgii, Francii, Japonsku, Lucembursku, Německu, Norsku, Polsku a Švýcarsku. V posledních letech jsem získal při návštěvách Číny i zde vysoké umělecké renomé, když jsem obdržel druhou hlavní cenu Shanghai Expo 2010, čehož si nesmírně vážím.

Prý vám přirostlo velmi k srdci Japonsko…

Rád vzpomínám na své pobyty v Japonsku, kde jsem mohl stážovat v ateliérech předních japonských umělců, což byla pro mě obrovská škola a příležitost nahlédnout také do odlišné mentality lidí.

Před třemi lety jste oslavil sedmdesátku. Na to, že se kolem vás vždy točilo hodně půvabných dívek a žen, mi připadáte stále jako mladík.

I když čas jde stále dopředu, přibývající léta se snažím nevnímat, ale samozřejmě je nezastavíš. Umění je proto, aby vzrušovalo, věda dodává jistotu.

Většinu svého dosavadního života jste pendloval mezi Prahou a Havířovem, pokud nepočítáme zahraniční cesty…

Pravda je, že v Havířově jsem zažil mnoho krásných let v duchu mnohých happeningů, které samozřejmě prosvětlily můj život. Časem jsem se prý usadil, jak o mně hovoří moje rodina, takže nyní se už věnuji zejména výtvarné práci, pilně vystavuji, dokonce v minulých týdnech jsem měl například v Polsku hned tři prezentace.

A společně se svou manželkou nyní hodně cestujeme po různých zemích světa a snažím se propagovat kvalitní grafické umění. V minulosti jsem pořádal v Havířově různé mezinárodní přehlídky exlibris.

V současné době už žiji a tvořím v Praze, ale v Čechách mám ještě takový malý letní byt, zatímco v Havířově jsem už dávno svůj ateliér opustil, a když do tohoto města zavítám, většinou poprosím o azyl tamního fotografa Antonína Válka.

Před časem jste uspořádal několik výstav s originály grafik Franze von Bayrose, které jsou i nyní k vidění až do konce listopadu v Kulturním domě Leoše Janáčka v Havířově…

Ano, jak známo, Franz von Bayros, rakouský grafik, básník a ilustrátor, byl již před sto lety praotec všech umělců, které zajímalo intimní prostředí lásky.

Navíc jeho grafiky mají svůj půvab, takže jsem toto téma v minulosti rozšířil a uspořádal několik výstav, v nichž byla zastoupena díla řady světových umělců, jimž se intimní stránky života staly stěžejní součástí tvorby…

Jak vzpomínáte na severní Moravu a Slezsko?

Neřekl bych, že vzpomínám, neboť se pravidelně snažím nejenom do Havířova, Ostravy, ale i dalších míst severní Moravy a Slezska zajíždět a činím tak nejčastěji formou výstav, ale také se vždy těším na setkání s řadou přátel, které zde mám.

Bohužel občas přicházejí smutné zprávy, že jich už také ubývá… A to si uvědomím, že čas nelze zastavit, proto se snažím stále žít a pracovat naplno…

Autor: Břetislav Uhlář

4.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Ke zraněným při nehodě spěchala i posádka vrtulníku

Úmyslně založené požáry na černých skládkách v okrajové havířovské části museli ve středu hasit hasiči.
14

V Havířově někdo zapaluje černé skládky pneumatik a dalšího odpadu

Opilý chodec přebíhal rušnou silnici, se zlomeninami skončil v nemocnici

O život málem přišel 34letý muž, který v silné opilosti přebíhal čtyřproudou silnici v Karviné-Sovinci. Jedno auto ho srazilo a těžce zranilo. 

Měl sedět ve vězení, místo toho vykrádal slušné lidi

Karviná – Již dvanáctkrát soudně trestaný muž se vyhýbal nástupu do vězení a místo toho dál okrádal poctivě pracující. Čtyřiatřicetiletého recidivistu ale policisté již dopadli, muž je ve vězení za předchozí zločiny a čeká ho další soud.

Kino na hranici opět putuje za svými diváky

Těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici se opět vydává na cesty.

Znalci stále objasňují okolnosti vážné nehody

Na Hlavní ulici v Albrechticích se v úterý dopoledne konal další vyšetřovací pokus k objasnění okolností nehody, při které byla těžce zraněna chodkyně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies