Ke všemu, co dělá, se snaží navíc přistupovat s maximální profesionalitou…

Čas nezastavíte. Pozítří oslavíte významné životní jubileum. Zaskočila vás padesátka, člověka s duší rockera?

Kdyby mi to nepřipomenulo několik známých, tak v tom svém životním tempu si to ani moc neuvědomuji. Samozřejmě když už je na začátku pětka, „kontrolka" začne svítit. Možná že se zamyslím nad tím, zda je potřeba trochu zpomalit a ubrat „plyn". Ale tvrdím, že život by se měl prožít naplno a téměř vše, co zatím dělám, mě stále moc baví…

Když si vzpomenete na počátek devadesátých let minulého století, co se vám vybaví, pokud jde o vaši práci?

Zcela jasně pořad Noční proud Československého rozhlasu, který jsem moderoval, ale také desky, které jsem připravoval s Věrou Špinarovou. Začaly první přenosy a pořady v Cable plus film, kde jsem působil jako moderátor a redaktor, ale také spolupráce s Českou televizí. O něco později se zrodil velký rockový festival Noc plná hvězd v Třinci. A ještě později jsem začal psát písňové texty pro Helenu Vondráčkovou, Karla Gotta a další velikány naší populární hudby. A začaly také mé producentské aktivity nejenom v Ostravě, Třinci, ale i v jiných městech.

Jste muž několika profesí producent, hudebník, textař a moderátor. „Nepřekážejí" si někdy navzájem?

Nepreferuji tu či onu profesi. Každá z nich mi přináší někdy větší či menší možnosti, takže se to střídá a mohu to kombinovat. Jednou přijde zajímavá textařská nabídka, podruhé moderátorská a pak zase producentská. Za posledních třináct let se jako červená nit táhne mým životem kapela nazvaná Legendy se vrací, v níž se mnou hrají Andonis Civopulos, Roman „Izzi" Izaiáš, Libor Pyško a Miro Bazger. Mám také radost ze svých „hudebních dětí" zpěvaček Markéty Konvičkové a Elis, obě se staly objevem v Českém slavíku. Dnes vystupují samostatně a jsem rád, že stále dají na mé rady a berou mě za staršího kamaráda, který jim pomáhá. Tím, že jsem nejenom moderátor a hudebník, ale také manažer, znám tuto branži branži i z druhé strany, dovedu pořadatelům prominout některé drobné nedostatky při pořádání koncertů. A naopak, když připravujeme nějakou větší audiovizuální show, se snažíme vytvořit umělcům ideální podmínky. I v tom mám výhodu, protože vím, co potřebuji…

Mnozí „kovaní rockeři" vám v poslední době tak trochu vyčítají, že se příliš angažujete ve Šlágr TV. Co vy na to?

Pokud jde o Šlágr TV, tak je to především velmi zajímavá moderátorská práce. A v této souvislosti děkuji Karlu Peterkovi, že mi v této televizi dal šanci. Vždyť zde moderuji velké akce na stadionech a v halách, které trvají pět či šest hodin. Jsou to programy, kde se vystřídá i několik stovek účinkujících. Je to pro mě obrovská vysoká škola. Už při jejich přípravě vymýšlím různé fóry a gagy. No a proč se stal Šlágr TV takovým fenoménem? Jednoduchá odpověď. V každé obci je cimbálovka, dechovka, v níž hrají mladí kluci, a táhnou se za nimi také mladá děvčata. Právě z takového prostředí jsou písničky na Šlágru TV. Bohužel si to neuvědomují dramaturgové komerčních televizí, potažmo České televize, v nichž mladí dramaturgové jak oby ignorovali starší generaci, která má ráda scénky, pohodovou zábavu i písničky, a ne krev, zabíjení a zprávy o tom, jak se nám zle daří, a bláhově se domnívají, že televizní programy sleduje mládež od 15 do 20 let, což je podle mě omyl…

Máte ještě nějaký nesplněný sen?

Nevytyčil jsem si žádnou metu. Nevidím za roh. Nevím, co bude za rok či pět let. Prožívám třeba drobnou radost, když vidím, že kalendář našich koncertů se skupinou Legendy se vrací je hodně dopředu zaplněn termíny koncertů, což dává také určitou jistotu. Ale nosím už delší dobu v hlavě scénář na jeden celovečerní hudební film z prostředí Těšínských Beskyd, v němž by se prolínaly prvky lidové hudby. Už jsem o tom hovořil s některými lidmi, kterým se tato myšlenka zamlouvala. Těším se na každý den, který mi přinese řadu nových zážitků.