Ta byla jednou zoceněných osobností havířovské kultury za rok 2007. Mladá umělkyně stále studuje, ale hraje už i snejlepšími muzikanty světa a vyučuje na konzervatoři.

Bylo to pro Vás velké překvapení, když jste byla vybrána jako havířovská osobnost roku?

Určitě to bylo příjemné překvapení a cena mě potěšila.

Při vaší profesi asi vHavířově moc času netrávíte, že?

Jako mnoho umělců na volné noze bývám často na cestách. Už na začátku druhého ročníku na Janáčkově akademii múzických umění vBrně (JAMU) mi bylo uděleno stipendium ke studiu vHolandsku. Od té doby se pohybuji po různých částech Evropy, kde jsem si vytvořila pracovní kontakty a našla dobré přátele. Do Havířova se vracím, protože zde mám prarodiče a přítele, který mi poskytuje volnost a zároveň zázemí, což při svém neustálém pohybu a cestování tolik potřebuji.

Vraťme se od špičkové muziky kzačátkům. Kde jste začínala?

Když jsem byla dítě, prarodiče tady vHavířově mívali klavír, který mne od počátku přitahoval. Cvičily na něj máma stetou vdobě jejich studií na ostravské konzervatoři, a když byl „volný“, zkoušela jsem na něj hrát. Pak jsme se vmých pěti letech přestěhovali do Olomouce, kde mě máma přihlásila na základní školu srozšířenou hudební výchovou, jejíž součástí byla i ZUŠ. Do Havířova jsem se vrátila ve čtrnácti, když jsem byla přijata ke studiu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Kde studujete nyní?

Na JAMU vBrně dokončuji magisterské studium cembala a současně studuji ve švýcarské Basileji na Akademii staré hudby Schola Cantorum. Jedná se o školu, zaměřující se výhradně na barokní a renesanční stylové období a vyučují tam pedagogové, kteří jsou vtomhle oboru světové kapacity.

Kjakému hudebnímu stylu nejvíce inklinujete?

Vklasické hudbě mám ráda všechny hudební období, od baroka až po současnou tvorbu. Tato žánrová rozmanitost je však časově náročná, neboť se snažím dělat všechny styly na nejvyšší možné úrovni. Zajímají mne i jiné alternativy, například různé kombinace varhan selektronickými nástroji a multimédii. Jeden můj mexický kamarád, hudební skladatel, se kterým jsem se seznámila při studiích vHolandsku, pro mne napsal skladbu, jejíž premiéru jsem provedla vholandském Utrechtu.

Díky svému příteli, který poslouchá různé hudební žánry, jsem měla možnost poznat i spoustu jiné, než tzv. klasické hudby, takže si velmi ráda poslechnu něco zjazzu, rocku, šansonu, ale i popu. U hudby je pro mne vždy důležité, aby měla obsah, chytla za srdce a byla dobře profesionálně provedena.

Jak často cvičíte?

Pokud je to možné, pět až šest hodin denně. Můj rekord při tréninku je devět hodin. Vposlední době to bohužel není pravidlem, protože strávím hodně času cestováním.

Co chcete dělat po skončení studií?

Vystudovaný hudebník má možnost hrát v orchestru, vyučovat nebo zůstat na volné noze. Vzhledem ktomu, že mé nástroje jsou spíše sólové, pokouším skloubit učení se sólovým hraním, které vtéto fázi upřednostňuji.

Daří se vám?

Momentálně určitě ano. Zúčastnila jsem se několika zajímavých projektů a dostala velice zajímavé nabídky od prestižních souborů, takže jsem vtomto ohledu spokojena a vážím si toho.

Mluvíte o prestižních souborech. Jakého vystoupení si nejvíce ceníte?

Zřejmě hraní sbelgickým orchestrem Anima Eterna, jehož členy jsou mezinárodně uznávaní muzikanti zcelého světa, kteří zároveň působí jako sólisté. Letos v únoru jsem snimi na festivalech vBrugách a Bruselu provedla Koncert B. Martinů pro cembalo a orchestr. Byla to opravdu radost hrát se špičkovými hudebníky. Navíc už mě oslovili kdalší spolupráci, čehož si nesmírně cením.

Co vás čeká vnejbližší době?

Po koncertě 12. prosince, který se uskutečnil tady vHavířově, hraji 17. prosince vpražském Rudolfinu jako sólistka se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod vedením pana Válka. O dva dny později ještě stihnu vystupovat vrámci vánočního koncertu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.