Velkým talentem karvinského i českého boxu, a ne jen podle jména, je Patrik Velký. Na nedávném českém mistrovství kadetů svým šestým titulem v různých mládežnických kategoriích nejprve dorovnal historickou bilanci někdejšího supertalentu karvinského boxu – Martina Rončky. Na víkendovém Mistrovství Česka juniorů jej pak rovnou překonal a stal se nejúspěšnějším karvinským rohovníkem.


„Poslední zápas mě stál docela hodně sil, bylo to perně vybojované vítězství. Musel jsem si ho zasloužit,“ povídal Patrik po skončení svého boje do televizní kamery. Už samotný fakt, že v historické bilanci překonal téměř legendárního mládežníka (nyní už samozřejmě muže) Martina Rončku, je úctyhodný.


„Těší mě, že jsem posedmé vyhrál mistra republiky. Bylo to náročné, ale teď to mám za sebou a je to úžasný pocit,“ radoval se karvinský boxer. „Mým tajným snem je zisk mistra Evropy,“ představil pak svou vizi. A proč vlastně ne? Velký má tenhle sport v krvi, jeho otec i bratři taktéž úspěšně boxovali a vlastně jej k boxu přivedli. Nyní čítá Velkého sbírka parádních sedm zlatých medailí a člen národního týmu kadetů jistě ještě neřekl poslední slovo.

„Pokud Patrik vydrží ve svém úsilí, bude dál skromný a bude přistupovat k tréninkům nadále maximálně zodpovědně, může to dotáhnout daleko. Je to velký talent,“ prohodil pár pochvalných slov na jeho adresu hlavní trenér karvinských boxerů Roman Nevrla.


Tomáš Sojka byl zase do neděle jednou domácím šampionem, zato hned sedmkrát vicemistrem. „Tomášovi pokaždé chyběl kousek, když ve finále byl vždy někdo jiný o fous lepší,“ podotkl Nevrla. Sojka na domácím mistrovství v těžké semifinálové bitvě utrpěl zranění, ruka mu do nedělního rána napuchla, dostal zánět v oblasti lokte a v neděli už jen z hlediště sledoval bitvy svých oddílových kamarádů.


„Je to škoda, chtěl jsem se před domácím publikem, rodinou a známými ukázat, ale nešlo to. Riskovat s poraněnou rukou zranění, případně konec kariéry, jsem nechtěl. Nastoupit do finále s tímhle hendikepem by bylo bláznovství. Samozřejmě mi to je líto, pro mě osobně to byla poslední možnost na zlato mezi juniory, další šanci už mít nebudu. Od příští sezony už v téhle kategorii z věkových důvodů končím,“ vysvětlil osmnáctiletý Sojka.


Absence možnosti poprat se o titul ho pak mrzela i z toho důvodu, že vítěz jeho kategorie si zajistil nominaci na Mistrovství Evropy juniorů. Sojka se na evropském šampionátu představil již mezi kadety a vybojoval tam hezké páté místo.


Naděje karvinského boxu nicméně konečným druhým místem navázala na úspěchy svých bratranců Květoslava a Jana, kteří také úspěšně reprezentovali karvinský box na domácí scéně. Navíc být devětkrát v řadě na piedestalu vítězů, to se cení. Tomáš Sojka má doma nyní jeden mistrovský titul a hned osm stříbrných medailí. „Ale některé z nich bych klidně vyměnil za zlato,“ usmál se smutně Sojka.


Náladu domácím příznivcům tak vylepšil v neděli Robin Ďatko, který je teprve na začátku své mládežnické kariéry. Dvanáctiletý čiperný klučina porazil na domácí akci dva své soupeře poměrně s přehledem a zaslouženě bral zlato.


Karvinský klub, který je již dlouho znám výbornou prací s mládeží, tak nevyšel naprázdno ani na tomto mistrovství. Za posledních deset let má na svém kontě 57 mistrovských či vicemistrovských titulů a to je bilance, kterou mohou vykázat už jen tak maximálně kluby z Ústí nad Labem či Boxingu Praha, což jsou české bašty dospělého boxu.