Po půlroční obrovské dřině, náročné přípravě a velkém odříkání se Marcele Štelcové splnil sen a podařilo se jí vybojovat na MS cennou medaili. A to přitom do té stříbrné či zlaté nechybělo mnoho. Konkrétně od druhé pozice dělily Štelcovou tři body.


Čtyřdenní maratón veteránského juda se konal v minulých dnech v maďarské Budapešti, kde startovali závodníci z 53 zemí světa. Marcela Štelcová v prvním utkání narazila na mistryni Evropy a pozdější mistryni světa Rakušanku Moniku Hidenovou, se kterou prohrála a myslela si, že se sen o medaili rozplynul.


Potom se jí ale podařilo porazit Alessandru Catovou (ITA) a zase byla ve hře o medaili. V dalším duelu prohrála Štelcová se Stefani Schleuderovou (GER) a v boji o bronz musela vyhrát. To se jí podařilo, paradoxně byla její soupeřkou kamarádka a rovněž trenérka dětí Inka Indráková ze sousedního Baníku Karviná.


„Moc mě mrzelo, že jsme s Inkou půl roku dřely a já medaili ve vzájemném zápase vybojovala a ona zůstala těsně za ní. Přála jsem si, ať medaili vybojujeme obě dvě,“ přiznala Štelcová. „Ince moc děkuji za společnou půlroční přípravu, je skvělým sparingpartnerem. Věřím, že na příštím mistrovství světa se nám to už podaří oběma,“ vyjádřila naději Marcela Štelcová.


Když při dekorování medailistů stoupala ke stropu haly česká státní vlajka, neubránila se Štelcová slzám. „Jsem za to moc šťastná, byl to můj sen. Je to nepopsatelný pocit, že se mi medaile konečně povedla,“ radovala se stonavská trenérka, podle níž jí k úspěchu „dopomohly“ i dvě věci. Talisman, který ji doprovází už řadu let (opice v kimonu) a teplákovka s logem stonavského oddílu (pro štěstí). „Jistě mě k medaili dotlačilo i držení pěstí všech, kteří mi fandili,“ mínila dále Štelcová.


V klubu jsou na svou trenérku právem hrdí. „Jsem na Marcelu velmi pyšný. Má můj hluboký obdiv, jak skvěle se dokázala na šampionát připravit. Je třeba si uvědomit, že veteráni už nesportují vrcholově, veškerou dřinu musí podstupovat po práci a svých povinnostech. Sám vím, jaké to je, když člověk přijde utahaný z práce a po domácích povinnostech místo odpočinku musí ještě zatnout zuby a připravovat se na tak náročný turnaj,“ podotýká předseda stonavského klubu a také úspěšný trenér Petr Žibrita.

Ve Stonavě mají v trenérských postavách místní děti opravdu velké vzory a také jistotu, že jim budou předány zkušenosti od těch pravých osobností juda.