Hastík: Nebylo to ideální, snad se to bude už jen lepšit

„Dneska jsme vyhráli, ale nevím, jestli se mnou bude trenér spokojen. Cítím, že to nebylo nic moc,“ hodnotil střelec čtyř důležitých branek do sítě Dukly skromně své vystoupení. S jeho příchodem se do karvinské kabiny vrátila nejen pořádná porce branek a úspěšně proměněných sedmimetrových hodů, ale i řádná dávka humoru. Ostatně posuďte sami.

Porazit úřadujícího mistra, připravit mu první porážku v sezoně a vítězně tak oslavit návrat do Baníku, to je premiéra jako hrom, co říkáte?
Samozřejmě jsme spokojeni s výhrou, ale šlo vidět, že to nebylo ideální. Každý dělal chyby, naštěstí pro nás jich více udělala Dukla.

Čím jste nakonec soupeře udolali? Vůlí, bojovností?
Těžko říct, možná že právě tou bojovností. Především jsme ale měli v zádech skvělé publikum, což třeba Dukla nemá ani omylem. To bylo hodně znát.

Musel jste si zvykat na nové spoluhráče? (v tu chvíli kolem prochází Roman Požárek, jemuž zápas s Duklou vyšel neskutečně: Řekni, že ses nejvíc těšil na mě - radí Požárek svému novému kolegovi)
Musím přiznat, že už na sobě pozoruju známky stáří, protože tak rychlou házenou, jakou Karviná předvádí, tak na tu nejsem moc zvyklý. Já jsem v tomto směru takový retardér, který to zase zpomalí, jak jsem v zápase vypozoroval (úsměv).

Už vám trenér naznačil, co po vás bude chtít?
Tak schválně – co myslíte? (smích)

Tak jasně, ale co by to tedy mělo být. Co od vás očekává?
Něco po mně chce, ale dneska jsem to asi nesplnil. Mám rozehrávat hru, což mi nejde. Mám střílet góly, což mi jde někdy. Hlavně chce, abychom vyhrávali.

Jak se vlastně seběhlo, že jste se ocitl znovu v Karviné?
No... já už jsem do Karviné půl roku neustále volal, aby mě zase vzali zpátky (smích), ne dělám si srandu... Zkrátka mě Karviná oslovila, že by potřebovala posílit a já měl holt štěstí, že mi v Přerově vyšli vstříc a nechali mě do Karviné odejít, i když jsem tam původně měl zůstat déle. Jsem strašně rád, že mi to umožnili a pevně věřím, že se do Přerova jednou vrátím. Za tuhle malou zradu jim to dlužím (úsměv).

Jako vystudovaný právník máte údajně přislíbenou praxi ve zdejší lokalitě, je to pravda?
Ano, je to tak.

Počítáte tedy s tím, že jednou se budete živit jako právník?
Jestli počítám? No, doufám v to (úsměv).

Čili až bude mít nějaký váš známý právní problém, tak za vámi může přijít a vy mu poradíte, jak uspět?
Poradím mu, ať si najde radši skutečného právníka (smích).

Celý rozhovor v tištěném vydání Karvinského a havířovského deníku