Někdejšímu bývalému hráči klubu se naskytla možnost vrátit se do míst, která důvěrně zná, a protože sám cítí, že by mohl ještě svými kvalitami přispět k zajímavému výsledku klubu, neváhal a přišel Karviné na pomoc. 

Skončila vám ve Francii smlouva?

Neskončila, musel jsem ji zrušit, ale to je vedlejší. Bavil jsem se o možnosti návratu do Karviné s Michalem Brůnou, a ačkoliv jsem měl i jiné nabídky, převážně z Francie, neváhal jsem. Pořád cítím, že Karviné něco dlužím. Zažil jsem tady skvělé časy a také jsem se díky karvinskému angažmá odpíchl do vyspělé Evropy. Těšil jsem se zpátky.

Karvinou jste pořád sledoval?

Jistě. Tedy ne, že bych každý týden kontroloval výsledky, ale z mého zorného úhlu Baník nikdy nevymizel. Rád vzpomínám na bývalé časy, na mistrovské časy. Nechci se v nich ale utápět, protože staré dobré časy svým způsobem znamenají, že i člověk je už starý (úsměv). Ale dívám se kupředu. Budeme tvořit nové časy. A doufám, že přijdou úspěchy. Neříkám, že to bude hned, to by při faktu, že je kádr z poloviny vyměněný, ani nešlo, ale budeme se o to snažit. Zatím poprosíme karvinské fanoušky o shovívavost. Každému soudnému člověku je jasné, že potřebujeme čas.

Michala Brůnu netřeba představovat.
Házenkáři představili posily

Jak dlouho?

Půl sezony? Čtvrt? To těžko dokážu odhadnout Pro každého hráče je to individuální. 

Karviná kvalitního gólmana potřebuje…

Jistě, ale mančaft tvoří patnáct hráčů. Je fakt, že Baník měl vždy kvalitní brankáře, těmi byla Karviná pověstná. Budu se snažit na tuto tradici navázat. Vím, že karvinské publikum je náročné. Poznal jsem to při mé tříleté štaci zde. Karvinští diváci házené rozumí, dokážou ocenit podařenou akci a neodpustí flákání. Za mančaft snad mohu slíbit, že nic takového nehrozí, bojovat budeme za každých okolností. I když se zrovna nebude dařit.

Hlavní úkol je nalákat diváky zpět do hlediště?

Ano. Karvinská házená si to zaslouží. Také chceme podat pomocnou ruku místním mladíkům. Řvát na ně je jednoduché, adekvátně pomoct už těžší. To by měl být úkol nás, starších hráčů. Něco těm mladým ze svých zkušeností předat. 

Nemanja Marjanovič, jedna z letních posil klubu, společně s Michalem Brůnou.Zdroj: Ivo Dudek

Devět let jste strávil v cizině. Už jste cítil, že je čas na návrat?

No, s manželkou jsme ve Francii byli spokojení. Já chtěl ale Karviné, kterou považuji za svůj domácí klub, pomoct. Mám tady spoustu známých. 

Po svém odchodu z Karviné jste působil ve Španělsku, jaké to tam bylo?

Tam je hlavně jiná kultura, život plyne úplně jinak. I na sport se tam jinak dívají, ale tak by to asi mělo být. Hrál jsem v týmu Octavio Vigo, bohužel ke konci angažmá už nechodily výplaty, to byla taková kaňka. Na druhou stranu si člověk mohl zahrát proti tehdejšímu Ciudad Realu nebo Barceloně, a to taky není k zahození.

Memorandum stvrdili zástupci podpisem na Zámku Fryštát.
Města se bojí vylidnění. Nabízejí levnější byty i dopravu

Pak jste působil kde?

Na konci té sezony jsem si na tři měsíce odskočil do Vardaru Skopje, kde jsme získali titul. Vardar zrovna startoval svou cestu vzhůru, kterou zakončil letos výhrou v Lize mistrů. Mančaft měli už tehdy vynikající, plný makedonských reprezentantů. Trenérsky tam působil Veselin Vujovič. Který mě znal a do mužstva přivedl.

Nemanja MarjanovićNarozen: 8. ledna 1984
Výška/váha: 190 cm/90 kg
Post: brankář
Přezdívka: Nemo
Kariéra: 2005-2008 Karviná, 2008-2009 Octavio Vigo, 2009 Vardar Skopje,
2009-2012 US Ivry,
2012-2014 Billère Handball (II. francouzská), 2014-2016 CO Vernouillet (II. francouz-ská), 2016-2017 Sarrebourg HBSC (III. francouzská)
Úspěchy: 3x mistr Česka (2006, 2007, 2008), mistr Makedonie (2009), postup se Sarrebourgem do II. francouzské ligy (2017), 3x vítěz Českého poháru (2006, 2007, 2008), finalista Francouzského poháru s Ivry (2011)

Vám ale nejvíce učarovala Francie, je to tak?

Ano, tři roky ve špičkovém týmu US Ivry mi daly opravdu hodně. Tam to bylo na vysoce profesionální úrovni. Větší jsem v kariéře nezažil. Francouzi mají plně profesionální i druhou ligu, takže i mé další působení v Billére bylo skvělé. 

Do Karviné jste ale přišel ze třetí francouzské ligy.

Ano, hrál jsem v Saarebourgu, to je takové dvanáctitisícové městečko u Štrasburku. Přišlo mi to podobné jako v Karviné, to je rovněž takový rodinný, domácký klub, kde jsem se cítil velmi příjemně. Podařilo se nám navíc vybojovat postup do druhé ligy, takže to bylo taky úspěšné období.

Kde chodilo nejvíc diváků?

Určitě ve Francii. Diváci ve Španělsku sice také chodili, ale ne tolik. Tam jsou totiž obrovské haly, kde se lidé v hledišti ztratí. Ve Francii to žilo víc, bylo to dáno i mezinárodními úspěchy národního mužstva, které sbíralo tituly jako na běžícím pásu. Snad se nám podaří občas naplnit i karvinskou halu.