VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pamětník Emil Slovák: Dříve mi soutěže přišly kvalitnější

Karviná – Významné životní jubileum, a sice 70 let, oslavil v tomto roce pan Emil Slovák.

2.8.2017
SDÍLEJ:

Letošní jubilant Emil Slovák vzpomíná na aktivní kariéru ve svém ostravském bytě.Foto: Martin Ruščin

Jeho současníci jistě vědí, o koho jde, v dobovém tisku (Zprávy Karvinska - předchůdce dřívějších Novin Karvinska, kterým se říkalo „Karvinky“, nebo Ostravsko-karvinský Horník) se o něm často psalo.

Nejen proto, že byl vynikajícím fotbalistou Baníku 1. máj Karviná, ale také pro svou dobrosrdečnou povahu a oblíbenost v kolektivu. Nejen v tom sportovním, ale také pracovním. Hornické party, ve kterých působil a kterým na Dole 1. máj šéfovali předáci Josef Mohr a František Svaček, trhali rekordy v tehdejším plánování.

Podal si ruku s Pospíchalem

Emil Slovák je rodákem z Heřmanic, brzy však přestoupil do Pudlova, který je dnes součástí Bohumína. „Zažil jsem v týmu legendárního Tomáše Pospíchala,“ může se Slovák pochlubit známostí s československým reprezentantem a vicemistrem světa z Chile z roku 1962, který později jako trenér Bohemians proslul větou: Fotbal nemá logiku. V tehdejších Heřmanicích kromě něj hrávala i další známá jména regionu – Mikeska, Valošek a další.

Emil Slovák hrával takzvaného durčoka - prostředního útočníka.

Po přesunu do Pudlova, kde mimo jiné potkal Panda Jankulovského, otce známého reprezentanta a ikony Baníku Marka, slavil svůj první úspěch, a to vítězství v I.A třídě. „Pro Pudlov to hodně znamenalo, soutěž byla náročná a vybojovat si postup do krajského přeboru stálo velké úsilí. Ještě větší pak udržet se v něm,“ usmívá se Emil Slovák.

Tehdejší útočné trio Pieklo - Slovák - Chrenko dělalo soupeřům řádné problémy. Poté, co Chrenko odešel do ŽD Bohumín, který v té době hrával národní (druhou) ligu, se pověstná trojice rozpadla.

Přestup za 10 tisíc Kčs

V devatenácti letech se Slovák oženil a na doporučení trenéra Alexandra Markuska, který si největší jméno udělal coby obránce ligových Vítkovic, odešel do Baníku 1. máj Karviná. „Přestup se upekl za deset tisíc korun československých,“ porovnává někdejší fotbalista tehdejší a současné přestupní částky.

Slovák nikdy nelitoval, neboť v Baníku 1. máj zažil nejlepší léta své kariéry. „Nejdelší a nejhezčí,“ upřesňuje s úsměvem.

Začal právě pod trenérem Markuskem, ale pozvolna. „Zpočátku jsem byl náhradník, protože Baník 1. máj měl v té době ve svém středu ohromnou kvalitu. Byli tam Gerhath ze Sparty, Rokoszinyi z VSS Košice, Kormuth z Rudé Hvězdy Cheb, brankář Klíma, který chytal ligu za Vítkovice či vynikající halv Karel Jünger, někdejší král ligových střelců z Baníku Ostrava. Prostě skvělý mančaft, a to si vezměte, že i přesto hrávala Karviná ‚jen‘ divizi, což byla až třetí nejvyšší soutěž,“ upozorňuje pan Slovák.

Premiéru v karvinském dresu si vybavuje velmi dobře. „Jako bažant jsem byl strašně nervózní. Když mě Markusek poprvé postavil, psychicky jsem to nezvládl, takže hned po patnácti minutách mě zase stáhl zpátky na lavičku,“ vzpomíná.

Pak se ale vypracoval nejen ve stabilního člena základu, ale také v oporu mužstva a nakonec v jeho lídra, kapitána a jednoho z nejlepších střelců v celé divizi vůbec. „Ve trojici útočníků jsem hrál toho prostředního, kterému se na Karvinsku říkalo ‚durčok‘. Vždycky, když jsme vyjeli ven, slýchával jsem z obecenstva hlášky typu: To je ten Slovák? Kde? Ten v černé košili, to je on. Tomu přišijte,“ směje se.

Góly dával nejen nohou, ale často také hlavou. „Soupeři mě většinou drželi, škrábali. Ale vždycky jsem si zjednal respekt. V hlavičkových soubojích jsem takovému soupeři nahodil loket a než se vzpamatoval, vyhrál jsem hlavu a balon skončil v síti,“ usmívá se Slovák.

Kvalitnější soutěže než dnes?

Přijde mu, že v tehdejších soutěžích bývalého Československa bylo mnohem náročnější se prosadit, než je tomu v dnešní době.

„Jak fyzicky, tak technicky, působili i ve třetí, čtvrté soutěži opravdu vyspělí hráči. Chodívali tam z ligových mančaftů a dovolím si tvrdit, že většinu dnešních divizních nebo třetiligových mančaftů bychom přehrávali. Byla to jiná doba, koníčků nebylo tolik, takže pro nás kromě práce neexistovalo nic jiného než fotbal a sport obecně. Když jsme se s Pudlovem dostali do krajského přeboru a hráli tam, tak jsme si toho nesmírně vážili, protože ta soutěž byla obrovsky našlapaná. Dělali jsme to s láskou, dneska k tomu většina hráčů přistupuje hlavně pro peníze, a to i v nižších soutěžích,“ myslí si pan Emil.

Teplákové soupravy a hurá do prvomájového průvodu. Tělovýchovnou jednotu Baníku 1. máj reprezentovali nejen fotbalisté a házenkáři, ale třeba také judisté. Emil Slovák v první řadě zcela vpravo.

Srdcaři působili i v tehdejším Baníku 1. máj. Hrálo se pochopitelně za každého počasí, ať pršelo nebo sněžilo. Antukový povrch a později škvára snesl všechno. „Chodilo na nás pět šest stovek diváků, tehdy se ještě hrávalo na starém hřišti za ubytovnou učiliště. Až později se z Petrovic přivezly pásy travnatého hřiště, které se položily na zem jako koberec,“ přibližuje.

Když do klubu přišel, hrávala se v Karviné divize, kterou ve vyšší soutěž nepřetavil ani legendární trenér Jiří Křižák, tehdejší mistr sportu, pověstný svými tréninky a odborností. „Však to také byl jeden z nejlepších fotbalistů bývalé Slezské (Baníku). On mě naučil kopat trestňáky, takže jsem pak v zápasech zahrával veškeré standardky a penalty,“ vybavuje si Emil Slovák.

Tehdejší tělovýchovné jednotě se díky spolupráci s šachtou dařilo držet výkonnostní laťku A-mužstva hodně vysoko. Nebylo divu, že 1. máj hrával pravidelně na špici tabulky. „Několik let se hrálo o postup, i pod známým trenérem Klyszczem, žel bohu se nám to ale nikdy nepodařilo dotáhnout do konce, přestože fotbalově jsme na to měli. I podmínky jsme na tu dobu měli nadstandardní. Polští členové výboru nám dělali, co nám na očích viděli,“ vypráví Slovák.

V dresu Spartaku Kovona, jiného karvinského klubu, kam odešel jako hrající trenér. Emil Slovák v horní řadě druhý zleva.

Podpora s házenkáři

Karvinská tělovýchovná jednota sdružovala nejen oddíl kopané, ale i horolezectví, ragby, box, tenis, lyžování, velmi úspěšné judo a samozřejmě házenou, která byla spolu s judem výkladní skříní jednoty a karvinského sportu vůbec.

„S házenkáři jsme se znali velmi dobře. Protože jsme spadali pod jednu značku, chodívali jsme se na ně dívat a fandit. Někteří házenkáři nám to opláceli. Pamatuji si z té doby třeba na Honzu Truhláře (současný předseda karvinské házené), poctivého kluka, který na place nikdy nic nevypustil a samozřejmě tehdejší reprezentanty Františka Brůnu, Jardu Konečného, Svatopluka Pavelku. To se kvůli absenci zastřešené haly hrávalo ještě venku a později v Havířově,“ slouží Slovákovi paměť velmi dobře.

„Nedávno jsme se na nějakém koncertě dokonce potkali s Jardou Hudečkem, další osobností karvinské házené. Tam jsme taky zavzpomínali,“ dodává.

Vepředu na hřišti i v dole

Ve dvaatřiceti (rok 1979) se pro něj áčko Baníku 1. máj uzavřelo. Přesunul se do béčka, se kterým jako hrající trenér vybojoval postup do I.B třídy, ale jako důlní pracovník ještě zdaleka nekončil.

Mimochodem - fotbalisté tehdejší tělovýchovné jednoty chodili sice pracovat na šachtu, v pondělky a čtvrtky však měli volno a mohli se věnovat kopané. „Na šachtě jsme pracovali od šesti do jedenácti. I na to vzpomínám rád,“ ujišťuje Slovák (na tomto snímku z novinového výstřižku, kde se často objevoval).

Emil Slovák střílel spoustu gólů.

Nejspíš proto, že i v dole se postupně vypracoval. „Začal jsem klasicky u lopaty, ale pak jsem postupoval, dělal různé zlepšováky. Dostal jsem se do pozice důvěrníka úseku. Měl jsem i štěstí, protože náš vedoucí byl fotbalový fanda, tak jsme si hned padli do oka. Kolektiv byl ale výborný, na ně jsem měl štěstí. Rozuměl jsem si s lidmi kolem fotbalu, i na šachtě,“ vzpomíná Slovák.

V dole poznal spoustu kamarádů. „Někteří byli neskuteční dříči, kteří za půl směny vykonali práci na celý den. Jednou si jdu takhle zkontrolovat, jak daleko se pokročilo ve štole, sjedu dolů a nikde ani noha. Všude zhasnuto. Tak se divím, co se děje? A kluci už byli pryč. Udělali dobrých šest metrů!“ uznává s obdivem.

Nakonec z pana Slováka vylezlo, že znal i tátu autora těchto řádek. „A víte, že když jste mi to teď připomněl, tak si vzpomínám? Dělal taky na Barboře, že? Takový menší, svalnatý. Jo jo, Láďa Ruščin, už si ho vybavuji. Taky předáka Szamaranského. Oni horníci drželi hodně při sobě, takže když jsme se potkali na šachtě, kde se jeden bez druhého neobešel, tak jsme se pak setkávali i při různých akcích, nejen těch sportovních. Posedělo se na plese, často jsme sedli a něco popili. Z šachty ostatně znám právě i Jardu Hudečka a Honzu Truhláře z házené,“ přitaká Slovák.

Ještě pořád má mezi bývalými horníky několik kamarádů. „Bohužel je jich čím dál méně,“ mračí se.

Karviné ligu přeje

I coby čerstvý sedmdesátník karvinský fotbal bedlivě sleduje. „To víte, že ano, je to moje srdeční záležitost. V Karviné jsem studoval, pracoval i hrával, znal jsem tam spoustu lidí. Už když se slučovaly Baník 1. máj a Baník ČSA, přál jsem Karviné vyšší soutěž, než byla tehdejší třetí liga. V devadesátých letech se to povedlo, sice ne na dlouho, ale teď už je Karviná zase v první lize. Před časem jsme na to zavzpomínali s Karlem Serafinem (dlouholetý hráč Karviné), však mě tenkrát zval i na sraz,“ říká Emil Slovák, který už několik let bydlí v Ostravě.

„Musím se do Karviné zase přijet podívat, pokud zdraví dovolí,“ má jasno. „Už to není, co bývalo. Ještě před deseti lety jsem chodil hrávat nohejbal s dvacetiletými kluky, teď už jenom sem tam zajdu na Hlubinu. Ale těším se na derby Karviné s Baníkem,“ zakončuje někdejší miláček karvinského fotbalového publika.

Autor: Martin Ruščin

2.8.2017
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ZŠ a MŠ Aloise Jiráska Dolní Lutyně 1.A

Představujeme prvňáky ZŠ a MŠ A. Jiráska a ZŠ K. Světlé

Při nehodě ve Staré Vsi nad Ondřejnicí skončilo vozidlo ve stromě.
6

Dvě vážné nehody si vyžádaly celkem šest zraněných

Ze zloděje vína se vyklubal muž hledaný slovenskou policií

Na počátku bylo odcizení několika lahví vína, na konci dopadení mezinárodně hledaného. Bohumínským strážníkům se povedlo zadržet 46letého muže hledaného slovenskou policií.

Smog, prach a únava? Města kupují do škol čističky vzduchu

Stále více měst a obcí pořizuje do škol a mateřinek tzv. pračky vzduchu. Ty mají bojovat proti smogu i únavě. Názory na jejich účinnost se však mezi lékaři různí.

Bohumínské kino opět promítá

Po dvouměsíční pauze vynucené opravou projektoru, začne v pátek opět promítat bohumínské kino.

Prosklené autobusové zastávky zdobí siluety dravců

Zhruba osm set kusů siluet dravců v podobě samolepky, bude na 37 prosklených autobusových čekárnách v Bohumíně. Ochranné samolepky mají varovat ptáky před nárazem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení