„Myslím, že na to, jaký jsem měla stres před závodem, je to dobré," líčila. „Zjistila jsem totiž, že jsem někde ztratila tretry. Šla jsem na stadion a najednou koukám, že je nemám."

Počkejte, zapomněla jste je nebo ztratila?
Opravdu jsem je někde ztratila a problém byl, že jsem tady s sebou měla jenom jedny. Museli pro ně ke mně domů a přivezli mi je asi hodinu před závodem. Naštěstí jsem si toho všimla včas. Asi bych si je jinak musela rychle půjčit.

Od koho?
Nevím. Smála jsem se, že asi od Honzy Veleby, že by mi byly.

Je to poučení pro příště?
Říkala jsem si, že si vezmu ty, ve kterých běhám celou sezonu. Nikdy se nic nestalo. Nenapadlo mě, že je někde ztratím. Tuším, kde to bylo, ale prý tam nebyly, takže si je asi někdo vzal. Když mi doručili jiné, už jsem si z toho dělala srandu. Určitě to ale nebylo nic příjemného.

Kvůli tretrám jste ale šestá nebyla, že?
Největší chyba byla asi na seběhu, ale nemyslím, že bych tam byla nějak pomalu. Holky to prostě rozběhly a nepustily mě. Ani jsem nesbíhala, snažila jsem se je oběhnout, ale na rovince už to nešlo. Ke konci jsem to asi i trochu vzdávala.

Bylo na víc?
Netuším, jak to bylo takticky rozběhnuté. Až mi trenérka řekne mezičasy, budu vědět víc.

Usmíváte se. Nejste tedy zklamaná?
Jsem, ale nedá se nic dělat. Chtěla jsem medaili. Čekala jsem víc, ale nevyšlo to. Je to život.

Taky jste vůbec nemusela startovat…
Právě, původně mi říkali, že mám natrženou achilovku. A já tu dokázala vyběhnout finále. Myslím, že je to suprový výsledek, víc si nechám na olympiádu v Riu. Lepší v Riu než tady. (smích)