Jako každý rok se klání v atraktivní vzpěračské disciplíně nadhozu účastnil také novinář a redaktor Deníku Libor Běčák. Právě jemu ale bylo upřeno jisté vítězství. Ve své váhové kategorii 76,5 kg totiž s ohledem na přepočet na Sinclairovy body neměl mít mezi soupeři přemožitele. Vše se však odvíjelo jinak a redakce teď odhalila celou řadu důkazů, které prokázaly spiknutí organizované z nejvyšších míst.

Video sledujte pod článkem

„Bylo to jako blesk z čistého nebe. Už v rozcvičovně, kam divákovo oko nedohlédne, jsem si všiml podezřelých lidí, kteří si mě až okatě všímali. Běžně se do rozcvičovny dívat nechodí, ale znám je z mnoha slavnostních setkání, kde jako nejvyšší svazoví pohlaváři přebírají ocenění. Já se hlavně věnoval přípravě k prvnímu pokusu, na který jsem si nechal činku naložit na 210 kilo, které spolehlivě dávám. Ještě jsem si ji zlehka pozvedl, říkám si dobrý, to nebude problém, udělám jeden pokus na jistotu a pak v dalším pokusu si naložím na rekord… Jenže, už při příchodu do haly se mi magnesium nějak lepilo na prsty. Nedal jsem ale na sobě nic znát, blesklo mi hlavou, že trenér dříve cosi povídal o drceném amoniaku, proto jsem to bral jako součást všech povzbuzujících prvků před výkonem. Na prkně už je to rutina. Klasicky zadřepnu k čince, pohlídám záda, aby mi zase nevyskočila ploténka, mrknu na rozhodčí, se kterými bylo standardně vše domluveno, jeden mi měl dát červenou za pokrčený loket, ale další dva bílou jako platný pokus… Pak zaberu, odhadem tak ze dvou třetin předpokládaného výkonu, a ejhle, něco je jinak, cítím, že činka je nějak těžší," popsal Běčák ve stručnosti situaci.

V zákulisí soutěže se okamžitě strhla debata o tom, co se stalo. Pravdu přinesly až videozáběry TV Polar. Jak se ukázalo, nakladači dostali pokyn naložit na činku více, než bylo nahlášeno. „Je jasné, že když se připravím na 210 kg, tak 30 kilo navíc už poznám. Ne, že bych 240 kg snad nedal, ale psychicky jsem byl samozřejmě připraven na 210 kg," vysvětlil havířovský borec.

Přes předložené důkazy se z kompetentních činovníků Českého vzpěračského svazu nenašel nikdo, kdo by se k incidentu, jaký nemá v historii klasického vzpírání, vyjádřil, natož, aby se přihlásil k zodpovědnosti.

„Teď už víme, jak to ve vzpírání chodí. Víme, jak to bylo letos v Havířově, jak to bylo v roce 1980 na Olympiádě v Moskvě a já osobně teď už věřím i kolegovi Otovi Zarembovi, který se nebál a ty praktiky, včetně státem řízeného dopingu, popsal otevřeně už dříve," dodal Běčák.

Jediným, kdo dokázal na situaci reagovat jako chlap, byl manažér havířovského klubu Dalibor Klimša: „Je nám to samozřejmě nesmírně líto, zejména pak ušlé finanční odměny za upřené vítězství. Jako satisfakci, po jednohlasném rozhodnutí našeho předsednictva, jsme se dohodli, že našemu odchovanci Liboru Běčákovi, se kterým kolegiálně soucítíme, dáme jako bonus v příštím ročníku tři pokusy navíc. Kostku magnesia s vyrytou omluvou už jsme mu sice bezprostředně po soutěži poslali poštou, ale jak jsme byli informováni, k adresátovi byla vinou nešetrné přepravy doručena naprosto nečitelná v podobě prášku."

„Ano, prášek jsem dostal a poté, co se o něj přestala zajímat policie, jsem si z něj omluvu vysypal pod sklo konferenčního stolu sám, byť některá slova jsem si doplnil podle svého uvážení. Tím považuji celou záležitost za uzavřenou," řekl Deníku závěrem Běčák s tím, že definitivně odchází do zaslouženého vzpěračského důchodu.

Zdroj: TV Polar

Čtěte také: OBRAZEM: Vítězství v prestižní vzpěračské TOP 12 obhájil Kamil Kučera