Tuto skulpturu vyrobil mladý třiadvacetiletý umělec z Českých Budějovic během Sochařského sympozia Landek 2008, na který město Havířov přispělo osmdesáti tisíci korunami.

V parku jsou již umístěny dvě sochy z minulých ročníků tohoto sympozia. Jedná se o sochy Neraň mé srdce (dílo polského autora Zbigniewa Dudka) a Obětní oltář (od švédského autora Bosse Anderssona). Autor se slavnostního odhalení účastnil osobně a vznik svého díla přihlížejícím i přiblížil. „Dílo znázorňuje dvě do sebe narážející postýlky. A proč zrovna postýlky? Před tím, než jsem začal na soše pracovat, prošel jsme si havířovský park a vycházel z celkové situace. Postavy už tu jsou, podíval jsem se i na další využitá témata a nakonec jsme dospěl k tomu, že když jsou v parku lavičky, tak by zde mohly být i postýlky,“ vysvětlil Šnérberger. O tom, co se v postýlkách nachází, se mohli tazatelé jen dohadovat. Jak se ukázalo, pravdu měli všichni.

„Přesně jak říkají lidé. Mohou to být třeba načechrané peřiny, nebo děti. Prostě nejsou prázdné a záleží i na fantazii jednotlivců,“ dodal usměvavý českobudějovický sochař.

Havířovský Centrální park už může být pojímán nejen jako místo k odpočinku v samotném středu města, ale současně jako přírodní výstavní síň. Postupně v něm přibývají umělecká díla, především ta kamenná. Po rekonstrukci parku změnila svou pozici plastika dívky, která kdysi seděla uprostřed kašny. Další dívka byla vyřezána z kmene starého stromu. Do parku byla přestěhována také kamenná kniha, která dlouhá léta zkrášlovala prostranství před Terasou v Podlesí.