Bezdomovcem je pan Bohumil již pěknou řádku let, a stejně jako v minulých letech tak nejspíš bude muset „akceptovat“ příchod roku 2010 na karvinském vlakovém nádraží. Možná by bylo vše jiné, kdyby jej shoda okolností nepřipravila o třípokojovou střechu nad hlavou.

„Kdysi jsem slavil Silvestra u mě doma. Měl jsem 3+1 a poměrně dobrý život. Potom jsme se ale s mou ženou rozvedli, já jsem byl v kriminálu a o byt jsem přišel. Od té doby jsem svou bývalou ženu neviděl a nové bydlení se mi také nepodařilo sehnat,“ říká bezdomovec Bohumil, který je na ulici již deset let.

Nyní musí o Silvestrovské noci poslouchat hlášení o odjezdech vlaků. O tom, že nastal Nový rok, jej možná vyrozumí až bouchání všudypřítomných petard. „Víte, já i mí kamarádi Vánoce a Silvestra příliš neuznáváme. Pro nás to je den jako každý jiný, proč by to taky mělo být jinak?“ ptá se známá tvář potulující se po karvinském nádraží.

Asi se to dá pochopit, vyhnanství nádražních prostor k bujarým oslavám příliš nevybízí. Najít zázemí jinde je ale podle Bohumila téměř nemožné. „Víte, sice všichni říkají, že tady jsou ubytovny a různé noclehárny, ale ty jsou téměř pořád plné. Já bych tam klidně šel, ale není místo,“ tvrdí karvinský bezdomovec.
Podle místních strážníků, kteří jsou s Bohumilem a dalšími známými tvářemi každodenně ve styku, se ale věc má trochu jinak. „Problém je spíše v tom, že ubytovny mají určitá pravidla, která mnohdy odmítají lidé bez domova akceptovat. Ti, co žijí zde na nádraží, jsou tu z vlastní vůle, ne proto, že by neměli jinou možnost,“ uvedl na pravou míru jeden z karvinských strážců zákona.

Mnoho bezdomovců dává přednost svobodě před pravidly, nejinak tomu bude i o silvestrovské noci. Proto nezbývá, než jim popřát lepší rok 2010, či možná lépe, nechat je vyslovit svá vlastní přání do příštího roku. „O jedné věci neustále sním, ačkoliv vím, že to je momentálně neuskutečnitelné. Přál bych si, abych někde bydlel …,“ dodal Bohumil.