Důležité je být vždy příjemná, říká průvodkyně

Stavba s více než sedmisetletou historií však neláká jen přijíždějící turisty, ale svou cestu na prohlídku nacházejí často také místní občané. K čemu by však člověku byla prohlídka zámku, kdyby při sobě neměl zdatného průvodce, který mu osvětlí nejen historii stavby a šlechtických rodokmenů, ale objasní také původ a účel zámeckého vybavení a třeba výklad ozvláštní i nějakou tou perličkou či neškodným vtípkem.

Na fryštátském zámku můžete v letošní sezoně potkat celkem sedm průvodkyň. Jednou z nich je i pětadvacetiletá Marika Godorová, která má zkušenosti již z předchozích let.

„Při této práci jde především o to, aby člověk dokázal mluvit, aby mu bylo rozumět, a samozřejmě se také musí naučit výklad tak, aby byl připraven odpovědět, když se návštěvník na něco zeptá,“ vysvětluje Marika, v čem tkví práce průvodkyně.

Nazout bačkory a můžeme vyrazit

Těsně před patnáctou hodinou u poklady postává skupinka lidí, kteří si chtějí prohlédnout interiér zámku. Ještě před tím, než začne náš historický exkurz, si musíme obout velké bačkory, nebo navléct modré nemocniční návleky, abychom zbytečně nešpinili podlahy v místnostech. Chystáme se na první okruh, který nás provede hlavní budovou zámku a trvá necelou hodinku. Vedlejší budovu zámku zvanou Lottyhaus pokrývá druhý návštěvnický okruh.

„Jsou dny, kdy lidé chodí více na první okruh, jindy zase spíš na Lottyhaus, záleží na tom, co už viděli,” říká Marika. Někdy prý přijde skupina i na všechny okruhy, což zabere takové dvě a půl hodinky.

Po kontrole vstupenek jsme již oficiálně přivítáni a Marika začíná svůj výklad. S úsměvem na tváři a precizní artikulací popisuje historii zámku. Dozvídáme se tak, že kořeny stavby sahají až do počátku 14. století, kdy na jeho místě stála gotická tvrz, nebo to, že současná podoba zámku pochází ze začátku 19. století, kdy byl zámek tehdejším majitelem, hraběcím rodem Larisch-Mönnichů, přebudován.

Teoreticky nabízí fryštátský zámek každý den kromě pondělí třináct prohlídek, jak na prvním, tak druhém okruhu. Aby však mohla prohlídka začít, musí se sejít alespoň tři zájemci.

„Když se nesejdou lidé na prohlídku, tak děláme, co je potřeba. Je to velký zámek, takže práce je dost, ať již administrativní, nebo manuál– ní,” říká Marika.

Každá prohlídka není stejná

Celá prohlídka se nese v klasickém duchu. Vstoupíme do místnosti, průvodkyně rozsvítí světla, zamkne za námi dveře a začne s výkladem. Postupně tak procházíme hudebním salónkem, zámeckou jídelnou či dámským budoárem a celou řadou dalších místností. Dozvídáme se, čí portréty visí na stěnách, kdo je autorem působivých barokních rytin a obdivujeme nádherně zbarvené benátské lustry, které jsou na zámku celkem čtyři.

Naše skupina není příliš zvídavá a nikdo se na nic neptá, jak ale říká Marika, někdy se najdou lidé, kteří vyloženě zkoušejí a potom jsou rádi, když dostanou odpověď.

„Ještě se mi nestalo, že by někdo odešel nespokojený. Ty, které to opravdu zajímá potom můžeme odkázat na městský archiv, či jiné zdroje kde najdou odbornější informace.“

Nejen zvídavý host však dokáže takovou prohlídku ozvláštnit a změnit zaběhnutý stereotyp výkladu.

„Prohlídky se snažíme přizpůsobovat věkovým kategoriím. Ve školním roce tady chodí hodně děti z mateřských školek, takže jsme tady měli i princezny a prince. U školních dětí je to trošičku jiné, tam je třeba zkouším a snažím se ten výklad zjednodušit, aby si z toho také něco zapamatovaly,” popisuje Marika zaběhnutou praxi. U zvláštních příležitostí, jako je například začátek sezóny, se průvodkyně oblékají do dobových kostýmů.

Sezonní brigáda

Podobně jako na dalších hradech a zámcích ani ve Fryštátě neprobíhají prohlídky celoročně. Od listopadu do konce února je otevřen pouze třetí prohlídkový okruh, kde je k vidění výstava obrazů českých umělců z 19. století. Tato sbírka je zapůjčena z Národní galerie v Praze.

O poslední prohlídku ve čtyři hodiny projevila zájem jen jedna návštěvnice a zámecké brány se tak znovu otevřou až další den v deset hodin.
Ale ani po skončení prohlídky Marika neopouští svou průvodcovskou roli a zdráhá se popsat, jaká práce ji čeká před zavřením zámku, zda se exponáty schovávají a podobně.

„Ráno musíme zámek projít, zkontrolovat, zda je všechno čisté a v pořádku. Utřít prach pokud je to třeba, otevřít okna a vyvětrat,” osvětluje část svých povinností. „Ale v zámecké jídelně zůstává prostřeno i v noci,” dodává a úsměvem.

O dovolené se Marika hradům a zámkům nevyhýbá. „Ráda chodím na prohlídky jiných zámků. Trochu se mi to stalo nemocí, že průvodce hodnotím a musím říct, že to, co si někde dovolí říct, bych si já nikdy nedovolila. Je vidět rozdíl v přístupu – tam, kde to mají jen jako brigádu, to neberou tak zodpovědně, prostě plácnou jen nějakou blbost,” hodnotí závěrem své kolegy na jiných pamětihodnostech.

Lukáš Trnka