Ve čtvrtek se uskuteční vzpomínkový akt na Dole Dukla. Statutární město Havířov společně se společností OKD, havířovskou pobočkou Klubu přátel hornického muzea Ostrava a Klubem důchodců Dolu Dukla připravilo k uctění památky obětí pietní akt. Nad vzpomínkou na dukelskou tragédii převzali záštitu primátor Havířova Zdeněk Osmanczyk a generální ředitel společnosti OKD Klaus-Dietr Beck.

Vzpomínkové setkání začne kladením věnců a květin u památníku obětí důlního neštěstí v areálu bývalého Dolu Dukla ve 13 hodin a o hodinu později pokračuje v Kulturním domě Radost v Havířově. Po ukončení setkání budou v KD Radost věnovány publikace k 50. výročí tragédie.

Vše začalo tím, že kolem 13. hodiny došlo k náhodnému spuštění pohonu pásového dopravníku, pravděpodobně nevědomým nárazem při průchodu horníka v těsné blízkosti řídícího panelu. Třením pohonných válců o stojící pás ve sloji číslo jedenáct na třetím patře, se nadměrně zvýšila teplota, pás začal hořet a postupně i okolní dřevěná výztuž. Následky byly katastrofální. Svou roli sehrála i řada nepříznivých okolností. Patří k nim především zanedbání základních povinností, liknavý a nesprávný postup při hlášení prvních příznaků ohně, labilnost větrního systému a nedocenění důsledků, které může mít oheň ve větrní síti dolu. Hlavním a rozhodujícím bylo podcenění vzniklé situace. Organizace celé záchranářské akce při likvidaci důlní nehody byla velmi náročná. Záchranáři v zamořeném ovzduší odpracovali jenom v dýchacích přístrojích více než 50 tisíc hodin.
Pro doplnění je třeba ještě uvést, že to byla druhá největší důlní katastrofa v historii Československa. Smutný primát patří dolu Nelson v Oseku u Duchcova v severočeském hnědouhelném revíru, kde v roce 1934 následkem výbuchu uhelného prachu zahynulo celkem 144 lidí.

Mým přáním je, aby se už nikdy nezopakovalo obdobné neštěstí, jaké před padesáti lety zažil důl Dukla, říká Antonín Čejka, předseda Klubu důchodců dolu Dukla

Měla havárie nějaký dopad na hornické povolání?
Po této tragické události dali někteří zaměstnanci výpověď a z podniku odešli. Postupem času se ale poměry stabilizovaly a dostaly se do zaběhnutých kolejí. Samozřejmě stín, který zanechala, z paměti lidí nikdy nevymizel.

Co chystáte na toto smutné výročí?
Spolu s havířovskou pobočkou Klubu přátel hornického muzea Ostrava pořádáme 7. července pietní akt k uctění památky obětí důlního neštěstí v areálu bývalého dolu Dukla a v Kulturním domě Radost. Dále jsme nechali vytisknout vzpomínkovou knihu popisující běh událostí, to vše doprovázené fotografiemi. Dostanou ji všichni pozvaní. Jsme rádi, že záštitu nad akcí převzal primátor statutárního města Havířova Zdeněk Osmanczyk a generální ředitel OKD Klaus-Dieter Beck.

Podařilo se organizátorům spojit s pozůstalými a pozvat je na pietní akt?
Dát vše včas dohromady dalo hodně práce. V minulosti byly dobrou pomůckou pro získání adres například telefonní seznamy. Dnes v době mobilů to už neplatí. Přitom kolem čtyřiceti procent z těch, kteří nás před padesáti lety opustili, pocházeli ze vzdálenějších míst často za hranicemi nejenom našeho kraje, ale i státu. Inzerovali jsme a pomohl nám také tisk. Prostřednictvím Deníku jsme poprosili v listopadu minulého roku jeho čtenáře o spolupráci. Očekáváme účast přes dvě stě lidí z řad pozůstalých a blízkých, přímých svědků tohoto nešťastného dne, záchranářů, pamětníků a hostů.

Jaký bude průběh pietního shromáždění?
První část piety se uskuteční ve 13 hodin v areálu dolu Dukla položením věnců a kytic k památníku obětem důlního neštěstí. Vzpomínkový akt se koná v Kulturním domě Radost. Prezentace začíná v půl druhé. Přibližně v hodinovém programu jsou projevy, přečtou se jména všech obětí důlní katastrofy, na závěr zazní hornická hudba a počítá se s krátkou tiskovou konferencí.

O tragické události z roku 1961 se moc nepsalo. Má nová vzpomínková publikace napravit tuto mezeru v historii?
Určitě ano. Pokud si dobře pamatuji, ani dobový tisk, kromě úřední zprávy moc tuto smutnou událost nekomentoval. Byla zveřejněna jména všech horníků, psalo se, jak tehdy bylo zvykem o obětavé práci lidí, kteří položili své životy v práci za lepší zítřek všeho lidu socialistické vlasti a podobně. Slibovalo se, že příčiny a okolnosti důlního neštěstí budou vyšetřeny. Je třeba říci, že v té době a ani později nebyl zájem o širší publicitu havárie s tak hroznými následky. Nová kniha popisuje bezprostředně tuto událost bez nějakých nic neříkajících frází. Až na několik výjimek se podařilo získat i potřebné fotografie zesnulých horníků.

Jaký je Váš názor na umístění památníku obětem důlního neštěstí v areálu, dnes už bývalého dolu Dukla? Nebylo by lépe přemístit ho na dostupnější místo pro veřejnost?
Takové úvahy jsme v klubu měli. Zajímali jsme se o možnost přemístit památník na vhodné místo přímo do města. Například jedna z vytypovaných lokalit byla volná plocha mezi ulicemi Fibichova a Beethovenova v centru města. Nakonec z toho sešlo. Prostřednictvím havířovského magistrátu jsme byli ujištěni, že v průběhu rekonstrukce důlního areálu nebude pomník poškozen a dostane se mu důstojného umístění. Pokud by prostory na Dukle ožily, tak věřím, že vše bude v pořádku a pro veřejnost se stane památník i mnohem dostupnějším.

Na dukelskou tragedii by se zapomenout nemělo. Co pro to hodláte udělat?
S přibývajícími roky ubývá pamětníků. Chtěl bych poznamenat, že průměrný věk obětí nedosáhl dvaatřiceti roků. Nejmladšímu bylo sedmnáct let, nejstaršímu přes padesát sedm. V tomto směru je čas neúprosný. Snažíme se proto náš klub, který má 250 členů, průběžně doplňovat o nové členy. Nedávno se k nám například přidal náš bývalý pracovník, známý horolezec z Těrlicka Milan Pěgřímek. V tomto úsilí budeme dále pokračovat tak, abychom zajistili stabilitu v členské základně, která by měla garantovat, že se na zemřelé před padesáti lety nezapomene.

Co říci závěrem?
Chci vyslovit jedno velké přání. Aby se podobné neštěstí již nikdy neopakovalo, a aby naši mladší kamarádi, kteří se rozhodli následovat nás v tomto hrdinném a čestném povolání, se vždy po vyfárání z dolu vraceli zdraví ke svým blízkým.

O Dolu Dukla v Havířově čtěte v Souvisejících článcích

Historické srovnání