Kdy jste se rozhodl, že se vydáte právě na cestu katolického duchovního a jaké okolnosti takové rozhodnutí provázely?

Víte, v době střední školy jsem byl poměrně problematické děcko. Pocházím z roztříštěné rodiny, jsem Varšavák, takže jsem si prošel i veškerými nástrahami velkoměsta včetně nekonečných večírků, okusil jsem i drogy, no a vlastně díky těmto puberťáckým krizovým situacím jsem jednou potkal člověka, který mi pomohl z toho všeho vylézt ven a dát se zase dohromady. Z počátku jsem vůbec netušil, že je to zároveň kněz, protože ten člověk takto na první pohled vůbec nepůsobil a konec konců, i mně je dnes občas vytýkáno, že mnohdy působím málo kněžsky (smích). Nicméně, ta jeho pomoc ve mě otevřela i otázky, proč bych se nevydal stejnou cestou.

Takže jste se vydal na teologickou školu a bylo rozhodnuto?

Tak snadné to zase nebylo. Původně jsem chtěl jít studovat slavistiku. Vždy mě totiž velmi táhly slovanské jazyky a už na střední škole byla moje velká touha naučit se mluvit plynně i česky…

Plnou verzi rozhovoru s Przemysławem A. Traczykem přináší úterní vydání Karvinského a havířovského deníku v přílohách Karvinsko a Havířovsko.