„Vraceli jsme se navečer z vrcholu, byli jsme dva a měli jsme s sebou dva psy. Za vrcholem Kykulky směrem na Janovice jsme najednou v lese uslyšeli nezvykle hlasitý šramot. Nejdříve ze všeho mě napadlo, že je tam stádo divočáků. Pro jistotu jsme vzali psy do náruče, zastavili se a poslouchali, jestli se zvířata přibližují nebo kterým směrem jdou,“ popisovala zážitek turistka Julie Jarcová. „Zdálo se, že se šramot ozývá pořád ze stejného místa, proto jsme se rozhodli, že se zvířata v lese pokusíme opatrně a tiše obejít. Jiná cesta naším směrem totiž nevedla. Psovi jsem držela čumák, aby byl zticha, byl celý naježený, vrčel a silně mu bušilo srdce," líčila barvitě turistka.

Zatímco medvěd frkal, turisté nedýchali

"Udělali jsme několik kroků kupředu a najednou z roští asi dvacet metrů před námi vylezl medvěd. Frkal a zabručel. Nevím, jestli nás viděl, nehýbali jsme se a myslím, že jsme raději ani nedýchali. Naštěstí si nás nevšímal, přešel cestu a zanořil se do lesa na druhé straně. Ještě jsme chvíli počkali, až poodešel, a potom jsme co nejtišeji a nejrychleji odešli také. Další týden jsme se na místo vrátili, a v lese kousek od cesty našli dokonce i medvědí stopy. Měly na délku asi sedmnáct centimetrů,“ dodala Julie Jarcová.

„Podle údajů, které jsme získali, jde zřejmě o mladého medvěda, mohl by mít tak mezi sto a sto padesáti kilogramy. Je to ale velmi přibližný odhad,“ konstatoval František Šulgan ze Správy CHKO Beskydy, který se také hned vypravil na místo v naději, že stopy medvěda odlije do sádry. „Bohužel mezitím na místě pracovali lesní dělníci a všechny stopy rozšlapali a rozhrnuli stahovanými větvemi. Nicméně jen o kousek dál, také přímo na turistické cestě, se nám podařilo odlít krásné stopy rysa,“ pochlubil se ochranář. „Stopy rysa, medvěda i vlka se v této oblasti každoročně objevují. Velmi oceníme, když nám lidé o jakémkoliv setkání s těmito šelmami podají zprávu,“ podotkl.

Trvalé bydlení asi ne

Zatímco rysi v Beskydech žijí trvale, vlci tudy zřejmě jen přecházejí a u medvěda se zatím nepodařilo prokázat, jestli už se v beskydských lesích zabydlel natrvalo. „Velmi by nám pomohlo, kdybychom našli medvědí brloh. To by byl jasný důkaz, že tu medvědi skutečně trvale žijí,“ pověděl František Šulgan. Naposledy před několika lety lidé viděli medvědici s medvídětem na Kněhyni a na Valašsku se zase objevily medvědí stopy pozdě na podzim a potom hned brzy zjara. Ani to však ještě není stoprocentní důkaz, že tu tyto nádherné šelmy „bydlí“. „Zajímají nás i pobytové stopy medvěda, jako trus, rozhrabané mraveniště, rozdrásaná a pohryzaná kůra, chlupy na stromech, o které se medvěd otíral a podobně,“ upozornil ochranář. Dodal, že medvěd, i když může působit hrozivě, je v podstatě velmi plaché zvíře a na člověka zaútočí, jen když se cítí být ohrožen. Proto je lepší být v jeho teritoriu trochu hlučnější. Hlukem na sebe člověk včas upozorní, zvíře se potom má čas lidem vyhnout a nedojde k nebezpečnému překvapení.