Jeho záslužnou práci pro faru letos ocenil i ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz, když při příležitosti slavnosti sv. Hedviky odměnil pamětním listem a medailí sv. Hedviky dvacet sedm mužů a žen, kteří se aktivně zapojují do života diecéze.

Mezi nimi je právě i Jan Baroš, který ocenění od biskupa vnímá jako velkou poctu, vědomí, že není neznámý. „Velmi mě potěšilo, že jsem dostal právě medaili sv. Hedviky, která je patronkou našeho kostela,“ říká.

Barošův blízký vztah k faře ale vznikl mnohem dříve. Jeho maminka totiž v kostele hrávala na varhany. Až do svých 74 let. „Denně hrála v kostele a já se sourozenci jsme jí pomáhali,“ osvětluje Baroš svůj vztah k místnímu kostelu.

A co vlastně obnáší práce kostelníka? „Všechny činnosti kolem kostela jako kterékoli jiné nemovitosti, ale také zabezpečení obřadů a styk s veřejností. Téměř každý den něco. Naštěstí nás ve farnosti není mnoho, takže je to činnost nárazová, kolem svateb, křtů nebo pohřbů. V období větších svátků, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce, organizujeme brigády na pomoc farníkům, kostel čistíme, myjeme a krášlíme,“ vysvětluje.

Na otázku, zda je funkce kostelníka placená, reaguje slovy: „Díky Bohu je to funkce neplacená a přináší mi velké uspokojení“.

Jan Baroš se nevěnuje pouze církevním záležitostem, ale také dění v obci. Až do minulého volebního období mnoho let aktivně působil v doubravském zastupitelstvu. „Po revoluci byl kostel v ohrožení v důsledku probíhající důlní činnosti. Jako zastupitel jsem se snažil seznámit se s touto problematikou a udělat něco pro to, aby nedošlo k snesení kostela, což se podařilo. Jsem velmi rád, že jsem mohl být nápomocen tomu, že kostel stojí a funguje dodnes.“

MARTINA SZNAPKOVÁ