„Jablka a hrušky abychom hledali na stromech baterkou,“ bědovali loni ovocnáři a s nimi i provozovatelé pálenic, kteří neměli co dávat do kotlů.

„Letos to je proti loňsku o sto procent lepší. Ovoce se urodilo dost, koncem léta bylo i dost sluníčka, takže ovoce dozrálo, má dost cukru a slušná bude i výtěžnost. Lidé vozí nejen celé ovoce, ale objednávají se i na vypálení kvasů, které si sami připravili,“ vysvětluje Marcel Černík z Lihovaru a likérky ve Velké Polomi.

Počet zákazníků, kteří si už letos objednali vypálení kvasu nebo přivezli ovoce, se blíží podle něj tisícovce. Jezdí k nám třeba i zákazníci z Podbeskydí, na druhé straně je vidět, že pálenic v posledních letech výrazně přibývá a zákazníci si často vybírají tu, která je nejblíže jejich bydliště,“ dodal Černík.

Zákazník, který přiveze celé ovoce, platí za litr padesátiprocentní pálenky 130 korun, ten, kdo přiveze už hotový kvas, pak o deset korun méně. „Měl by to být dobrý rok, po těch špatných se totiž už mnoha chlapům tenčí zásoby, tak se to snaží letos dohnat,“ dodává Černík.

Antonín Šputa z Pěstitelské pálenice v Krásném Poli také říká, že proti loňsku bude ta letošní sezona lepší, ale zároveň dodává, že žádná velká sláva to nebude. „Objednávek není tolik, jak bych při tak bohaté úrodě ovoce čekal. Možná to bude i tím, že pálenic přibývá, a také tím, že naopak ubývá chlapů, kteří mají čas a chuť ovoce natrhat, rozmělnit a dát je kvasit do sudů,“ míní Šputa.

V pálenici Inpal ve Vrbici u Bohumína odhadují zatím nárůst počtu zakázek proti loňsku na dvoj- až trojnásobek. „Ve srovnání s předloňským rokem už ten letošek až tak dobře nevypadá. Také si myslím, že těch pálenic se otevírá dost hodně, zatímco těch, kteří si nechávají vypálit pálenku, spíše ubývá,“ dodal Jindřich Gabryš z pálenice ve Vrbici u Bohumína.

Jak správně připravit kvas?

Lidé, kteří se pouštějí do sběru ovoce s úmyslem udělat dobrý kvas a z něj vypálit co nejlepší slivovici, hruškovici či calvados, by měli mít podle Marcela Černíka z velkopolomského lihovaru a likérky alespoň základní znalosti.

„V poslední době se mi zdá, že takových těch takzvaně školáckých chyb se už tolik nedopouštějí. Důležité je, abychom bečku ovocem zaplnili tak během týdne. Pak už je ji třeba zavřít, nemíchat s ní, neotáčet ji a umístit ji na místo, kde je pokud možno co nejstálejší teplota. Ty nádoby s kvasícím ovocem ale nepatří do garáží či chlévů, protože pak by mohly chytit pach těchto míst. Na povrchu kvasu se časem vytvoří takzvaný koláč, vzniká kysličník uhličitý, který tento koláč drží nahoře. Když koláč začne klesat, je to signál, že je nejvyšší čas kvas vypálit,“ vysvětluje Černík. Důležité je podle něj ovoce co nejvíce rozmělnit, to platí hlavně pro jablka a hrušky, švestky jsou měkké a rozpadají se samy.

Zkušený pracovník další pálenice na Ostravsku dodává, že z praxe zná i opačné případy, i když ty jsou spíše výjimečné. „Někdo se s kvasem piplá skoro jako s přípravou kojenecké přesnídávky, vypálí ale málo. Další zapomene na kvas ve sklepě a sudy přiveze o rok později, a stejně má hruškovici, kterou mu závidí lidé široko daleko,“ dodává s úsměvem.

Pracovníci pálenic se ale shodují většinou v tom, že ani zkušený lihovarník nemůže na první pohled určit, co z kvasu po vypálení nakonec poteče. „Já vždycky říkám, že o tom, co nakonec po pálení poteče, stejně rozhoduje ten nahoře,“ míní zkušený lihovarník z další pálenice v okrajové části Ostravy.