Před sedmou hodinou ranní si před kostelem uvázali poutnické šátky, na hruď připevnili kartičky se svými jmény, batohy naložili na dodávku a za zvuku kostelních zvonů vyrazili na 170 kilometrů dlouhou pouť do polské Częstochowy k obrazu Černé Madony.

Pěší pouť má charakter díkůvzdání a pokání, je náročná, ale podle slov účastníků zároveň krásná a bohatá nejen duchovními zážitky. Navíc mezi poutníky panuje přátelská a veselá atmosféra.

Najít mezi nimi někoho, kdo na tuto cestu vyráží poprvé, bylo téměř nemožné. Pouť do Częstochowy má totiž v Českém Těšíně dlouhou tradici i oblibu, poutníci jsou právě na cestě už po šestadvacáté.

Zakladatel této tradice, František Franek, se už do Częstochowy vydal třicetkrát. Absolvoval všechny poutě z Českého Těšína a pětkrát vyšel také z Krakowa.

„Zatím máme zapsaných 75 poutníků, všichni ale ještě nejsou přihlášeni, takže se náš počet určitě zvýší," říká organizátorka Jola Bubik a dodává, že letos je účast oproti minulosti slabší. Z Českého Těšína vycházelo už i více než sto padesát poutníků. Menší účast přisuzuje jiným významným křesťanským akcím, které brzy proběhnou.

Na trasu se vydávají lidé všech věkových kategorií, od předškolních dětí až po seniory. Nejstaršímu účastníkovi, který cestu také zvládne po svých, je už více jak 70 let.

„Nejtěžší den je rozhodně ten první, čeká nás nejdelší trasa, téměř 40 kilometrů, a také ještě nejsme trénovaní. Do našeho dnešního cíle bychom měli dorazit kolem sedmé hodiny večer a zítra v sedm hodin ráno zase vyrazíme na cestu," popisuje Bubik.

Na své šest dní dlouhé cestě přespávají u lidí z místních far nebo v tělocvičnách. A jaké jsou pocity po 170 kilometrech, kdy poutníci dojdou do cíle? „Obrovská radost," shodují se.