Ano, fandilo se a skandovalo, ale burácení našlapané haly to nepřipomínalo ani náhodou. A když se věrné hlasivky marnou námahou unavily, bylo na hokeji veselo jako na pohřbu spojeném s výběrem daňových nedoplatků.

Ne, na včerejším zápase Sparty se Zlínem to tak beznadějné nebylo (i díky tomu, že domácí hráči vyhráli), ale to srovnání se nabízí.

Vinou koronavirových regulí našlo do arény cestu jen 2500 lidí, z nichž většina se místo bujarého fandění soustředila hlavně na to, aby jim nedejbože nespadla z obličeje povinná rouška. U takového provinilce by se totiž ihned zjevil přísný pán z ochranky a patřičně jej umravnil.

Hokejová generalita se zaklíná tím, že se bude hrát, dokud vláda nezamkne stadiony. Zní to líbivě, ale vážně to má za momentálních okolností smysl? Duely jako ten včerejší na Spartě jsou jen matnou napodobeninou „pravé“ extraligy. Té se ale letos určitě nedočkáme…