Fialova vláda předložila novelu pandemického zákona. Pozměňovacím návrhem ji museli opravovat vlastní poslanci. Přesto ji senátoři ze stejných stran shodili. Opozice vycítila příležitost. Chytli se jí především okamurovci, kteří řečnili desítky hodin, aby zabránili přehlasování senátní vratky. To je legitimní součást parlamentního demokratického procesu.

Jenže přelijí-li se sněmovní vášně do ulic, může se to zvrtnout. Kvůli covidovým paragrafům se to stalo už před časem, když si demonstranti vzali na podporu svých argumentů šibenice a měli touhu na ně věšet kdejakého politika. Ve středu křiklounům s násilnými sklony z iniciativy Chcípl pes narostly svaly do té míry, že zveřejnili domácí adresy 70 politiků, kteří zvedli ruce pro pandemickou normu.

Kateřina Perknerová
Pandemická vybíjená

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) byl viditelně rozrušen a ve sněmovně apeloval na své kolegy: „Je tady červená lajna, na které se všichni musíme shodnout, a je úplně jedno, z jakého politického spektra kdo z nás je. A tou je přímé ohrožení našich rodin.“

Běsnění odpůrců vládních opatření odsoudili prezident i premiér. Otázkou je, zda to neměli udělat už dávno a razantněji. Především hlava státu je tu od toho, aby rýsovala ony červené čáry, jež žádný občan nesmí překročit, aniž by se mu dostalo trestu a všeobecného pohrdání. V tomto kontextu je mi nejbližší tweet senátora Zdeňka Hraby (STAN), který vládní předlohu nepodpořil. Svůj distanc ale vyjádřil jasně: „Nesouhlas s pandemickým zákonem ještě nikomu nedává právo chovat se jako hovado. Jinak totiž výzvy k protestům před domovy poslanců a poslankyň ani nazvat nejde.“