Kliknutím zvětšíteJe to možná nejdůležitější informace o Petru Pavlovi, která se před prezidentskou volbou téměř neřešila, a je možné, že si ji velká část lidí, kteří šli k volbám hlavy státu, ani neuvědomovala.
Petr Pavel je prvním českým prezidentem, který strávil podstatnou část života prací v euro-atlantických institucích, má za sebou vedle své vojenské zkušenosti z čela NATO i několik let v orgánech Evropské unie. Mimo Českou republiku prožil velkou část svého aktivního profesního života a přes deset let z toho v Bruselu.
My, jimž se v životě stalo nebo, řekněme, poštěstilo něco takového, víme, že je to v člověku a něco to s ním udělá. Rozšíří mu to obzory a už navždy má schopnost dívat se na svoji zemi a její problémy nejen zevnitř, ale i zvenčí. Obohatí vás to novým národem a jazykem neomezenými přátelstvími, mnoha zkušenostmi, darem srovnávat a vážit. Rozhodně to z vás nedělá ani cizáka, ani menšího vlastence, někdy dokonce naopak.
Unikátní Pavlova bruselská evropská zkušenost, kterou si člověk naplno uvědomil až při jeho setkání s krajany v Pražském domě v Bruselu, je v českých poměrech velmi mimořádná. Jen pár euro-poslanců a několik diplomatů se může pochlubit něčím podobným. Pavlovi to dává šanci pochopit víca rychleji dění v „bruselské bublině“, která je tavicím kotlem,v němž se do značné míry rozhoduje o budoucím směřování Evropy, a to jak unijní, tak té „naťácké“.
Přestože byla EU v dosavadním vojensky orientovaném profesním životě Petra Pavla v centru zájmu, už během své první návštěvy ukázal, že se dokáže velmi rychle učit a orientovat a hledat řešení problémů. To je z hlediska české unijní a dosud převážně kverulantské politiky něco mimořádného.
Není to něco, co bychom neuměli, půlroční české předsednictví EU skutečně dokázalo najít řešení v překvapivě mnoha zapeklitých situacích a problémech. Jenže jen co jsme přešli na druhou stranu barikády a odhodili zodpovědnost předsednické země, už to zase tak úplně neplatí a znovu se vracímek tomu, že místo vytváření už zase brzdíme, odmítáme nebo nadáváme. Část vládních politiků k tomu tlačí opoziční ANO, které sází na destruktivní protievropskou rétoriku a hledání voličů na demonstracích proruských „dezolátů“.
Ve stopách Masaryka
Ve svém světovém životním příběhu se Petr Pavel podobá zakladateli Československa Tomáši Garriquu Masarykovi. I jeho vnímání Česka a nároky, které na jeho obyvatele klade, jsou možná výš, než na co Česko dneška má. Ale Pavlův pohled na Česko, že má na to, být zcela normální, sebevědomou evropskou zemí, je správný.
A proto, že se Pavel dokáže na věc podívat očima člověka, který poznal Evropu a svět, má velkou váhu a pravdu. Jde jen o to, abychom si i my sami řekli, že na to máme, a dokázali se podle toho i chovat.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
