Přesto je rozhodnutí vlády rozumné. Virus sice už poněkud zkrotl, nikdo ale neví proč. Může to být válečná lest. S podzimními plískanicemi třeba udeří naplno. Do škol se znovu nastěhují sta tisíce žáků a studentů. Roušky jsou pojistka, která funguje.

Přinášejí sice nepohodlí a „zaručené“ tlachy tvrdí, že jsou nejen k ničemu, ale i škodí. Jenže realita je jiná. Tam, kde jsou masky nasazeny, koronavirus brzdí. Nejlíp si v boji proti němu vedou „rouškařské“ země jako Vietnam. Ty si na zakrývání obličeje zvykly už za předchozích epidemií, které do Evropy nedolehly.

Konec pití na náplavce?

V březnu se roušky staly symbolem vzájemnosti a kázně. Lidé odpustili státu, že je nenakoupil včas a šili si je sami. V září se tato atmosféra nevrátí. Rouška už nebude mnohými považována za štít, nýbrž za chomout.Takový pohled bude ovšem pošetilý. Za trochu otravování si lidé kupují věší bezpečnost. I když se o sebe nebojíme, obava o starší a nemocné bližní je pořád naléhavá.

Stát se ale musí připravit na to, že bude muset roušky vynucovat. V březnu a dubnu se mu vyplatila mírnost. V září musí sáhnout k pokutám, pokud nechce být pro legraci. Část lidí s největší pravděpodobností bude nařízení obcházet.