Jak už Havířovský deník informoval, k napadení došlo přímo na půdě nemocnice loni 15. srpna. Bratři tam přišli společně s matkou, protože byli informováni o úmrtí jejich otce. Ten se léčil po mozkové mrtvici a epileptickém záchvatu. Bratrská dvojice byla silně ovlivněna hned několika skutečnostmi.

„Při převozu otce do ostravské nemocnice ho neopatrný sanitář udeřil do hlavy. Při další manipulaci se na nosítkách nevysunula kolečka a otec z nich spadl na zem a zůstal v popruzích zaháknut o nemocnou nohu. Když jsme se po několika dnech primáře ptali, odkud se vzala na noze modřina, řekl, že to rentgenovali a nic závažného nenašli. Pak nám slíbili, že už ho druhý den pustí domů. Místo toho nám ale oznámili, že umřel,“ vysvětlovali obžalovaní před soudem.

Podle zdravotníků zemřel těžce nemocný muž kolem páté hodiny na toaletě při ranní hygieně. „Vždy se snažíme, aby péče o pacienty byla nejlepší. Bohužel, v nemocnici lidé umírají. Už tak je nepříjemné, když na oddělení někdo zemře, natož pak, když to vyvolá takovou reakci pozůstalých,“ vypovídala jako svědkyně jedna ze zdravotních sester.

Incident mezi pozůstalými syny a lékařem vznikl především kvůli rentgenovému snímku. „Nejdříve říkal, že mu tu nohu rentgenovali a pak nám ho nechtěl ukázat,“ reagovali obžalovaní. „Přišli na oddělení a hned ve dveřích křičeli, že nejsme nemocnice, ale krematorium, kde lidé chodí umírat. Aby nerušili ostatní pacienty, vzal jsem je na lékařský pokoj. Sotva jsem zavřel dveře, přitiskli mě do kouta. Jeden mě tlačil rukou pod krkem, druhý běhal po pokoji a nadával. Oba mi hrozili, že když jsem jim zabil otce, zabijí oni mě. Smrtí mi hrozili i ve chvíli, kdy odcházeli. Když prý mě nezabili hned, udělají to později někde ve městě,“ popsal incident primář.

Ve své výpovědi lékař uvedl, že takový incident zažil poprvé. „Byl jsem v šoku. Že mám nateklé oko, mi řekly až sestřičky. Pak mě začala bolet krční páteř a zhroutil jsem se psychicky. Sám jsem se bál otevřít dveře, chodbami nemocnice jsem chodil oklikou, protože jsem se obával, že na mě někde čekají. Musel jsem kvůli tomu navštívit psychiatra,“ dodal Košťál.

Oba obžalovaní shodně tvrdili, že k fyzickému napadení nedošlo. Vypovídat před soudem odmítli a odvolali se na své dřívější výslechy u policie.
„Chytil jsem ho jen za košili. Jinak jsem ho nenapadl,“ trval na svém starší z bratrů Bohuslav Richter. Také obhájce ve své závěrečné řeči tvrdil, že cloumání košilí pod krkem není trestným činem. Obhajobu současně postavil na rčení o tvrzení proto tvrzení a žádal zproštění obžaloby.

„Vina byla dostatečně prokázána. Oba obžalovaní dosud neměli konflikt se zákonem, proto navrhuji podmíněné tresty u spodní hranice zákonné sazby,“ navrhl státní zástupce Otakar Cibien, který v samém počátku případu nesouhlasil s tím, aby byl projednáván jen jako přestupek.

Soud nakonec uznal, že oba muži lékaři způsobili nejen psychickou újmu, ale i konkrétní zranění. Mladší z bratrů Radek byl odsouzen k šesti měsícům s ročním podmíněným odkladem, starší Bohuslav ke čtyřem měsícům se stejně dlouhou podmínkou, která ze zákona nemůže být kratší.

Oba i státní zástupce si ponechali lhůtu na rozmyšlenou, zda se proti vyřčenému verdiktu po prostudování celého odůvodnění odvolají ke Krajskému soudu v Ostravě. Rozsudek proto dosud není pravomocný.