Využívám nabídky své průvodkyně, přelézám dřevěnou zábranu a sestupuji dolů do výklenku, v jehož zadní části zejí dvě díry vykutané do skály, jedna vlevo, druhá vpravo. Volím tu pravou, je hodně nízká, musím se přikrčit. Na pár momentů mám před sebou jen černo. Poslepu tápu rukama po stěnách, ale jen chvilku, ještě pár kroků klopýtám přes kameny a před sebou vidím světlo na konci těsného tunelu, tedy jedné z mnoha podzemních chodeb, které pod potštejnským hradem nechal v honbě za pokladem vykopat hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré (1737-1808).

Byl vytrvalý, desítky let této zkázonosné činnosti se podepsalo na stavu hradu hůř než jakákoli předchozí pohroma. Hrabě však po sobě zanechal i písemně zaznamenané vzpomínky a plánek spleti podzemních chodeb.

„Byl zřejmě systematik, takže je krásně zachytil a ty cestičky sedí, jak nám ukazují první nálezy. Pod schodištěm se dělalo statické zabezpečení zdi a jsme si jisti, že Chamarého plánky nelžou a hrad je podkutaný jako ementál,“ říká archeolog Muzea a galerie Orlických hor Bohumír Dragoun.

Věčný hledač pokladů

„Hrabě Chamaré toužil po pokladu a musel přece někde tady být, když o něm od dětství slýchal, vedly tudy obchodní stezky do Slezska a doba byla taková dravá,“ vypráví hradní kastelánka Iva Dostálová.

Pověst o pokladu sahá až do časů loupeživého rytíře Mikuláše, jenž ho tu údajně ukryl. V sutinách hradní věže nakonec nalezl svou smrt. To když ji v roce 1339 nechal při obléhání podkopat moravský markrabě a budoucí císař Karel IV. I když sídlo znovu povstalo, paradoxně mu největší slávu přinesla jeho zkáza o čtyři století později. Nebyla důsledkem dalšího dobývání hradu vojáky, ale hledači pokladu, kdy jedním z nejúpornějších byl právě hrabě Jan Antonín z Harbuvalu a Chamaré. Jeho příběh inspiroval Aloise Jiráska k sepsání známé novely Poklad, která se dočkala rovněž filmové podoby.

Jan Antonín byl pozorným posluchačem vypravěčů tajemných příhod. Služebná ze Sopotnice prý na vlastní oči viděla velikou bednu se starodávnou knihou a drahocennými šperky nalezenou v temném sklepení. Kam se vše podělo, netušila. Možná si historku vybavil o pár let později, kdy za ním přišel potštejnský kostelník, aby se svěřil s podivným viděním. Po tři noci se mu zjevovala bílá průzračná postava mladé krásné ženy, vznesla se do výše a zmizela směrem k hradu. Potřetí mu ukázala rukou směrem k hradu a řekla tiše: "Poklad".

To hraběte nabudilo, na stěně hradního paláce je navíc dodnes znatelný latinský nápis, jenž ho přiměl k tomu, aby začal kopat právě tady. Nejen že šlo o špatnou interpretaci textu, která ho nabádala k hledání znamení, indicií vedoucích k pokladu, ale kámen s nápisem ani nebyl na svém původním místě. Těmi znameními pak byly ve skutečnosti obyčejné značky kameníků používané při stavbě hradu.

Hlava to nebere

Většina lidí se dnes nad těžko uvěřitelnými zkazkami z dávné minulosti pousměje. Nepřihnuli si snad jejich vypravěči trochu více ze sklenky? To se pak dějí různé věci. Jenže…

„Jsou tady slyšet hlasy a nikdo tady ani v okolí není. Lomození, jak kdyby se šinuly nějaké vozy, a také Chamaré píše o tom, co on tu zažil a co se povídalo,“ dozvídám se v hradní kapli svatého Jana Nepomuckého.

Hra stínů na tomto místě dokáže ošálit i zrakové smysly. Prostě některé věci tu hlava nebere. Není tak divu, že Potštejn vyhledávají také milovníci esoteriky, lidé, kteří tu cítí zvláštní energii.

Nebýt přitom strašidelných historek a pověstí, které mezi lidmi kolovaly, hrabě by se zřejmě nepustil do rozebírání jiného středověkého sídla na kopci Velešov, říkalo se mu Tempelberg. Údajně tu měli svůj klášter s kostelem templáři, kteří zde zanechali poklad. Mezi lety 1771 až 1773 stačil pozůstatky stavby, která ve skutečnosti bývala malým hradem, rozebrat důkladně. Na své lanovce ho postupně svezl z kopce dolů, aby si z něj postavil zeď zámecké "zahrádky".

Hrůzu nahánějící Velešov

„Podnět k našemu bádání daly rovněž různé zkazky, že mnozí lidé nemohli v klidu vystoupat na Tempelberg, protože buď bývali zastrašováni na ně házenými kameny, nebo jinak strašeni, takže všichni odtud museli utéci,“ píše ve svých vzpomínkách Jan Antonín z Harbuvalu a Chamaré.

Jediné, co našel, byla vápenná žíla a zrezivělý starý stříbrný fenik, velký jako čočka a tenký jako papír.

close Letní deník - logo 2022 info Zdroj: Deník zoom_in Sedlák Procházka vyprávěl, že vyšel na kopec nedaleko hradu, odkud zaslechl takový hluk a kutálení kamenů, jako by se vše na něj mělo zřítit. Vylezl na nejbližší strom a slyšel, jak se pod ním kameny valí dolů. Když slezl, na čerstvě napadaném sněhu nebylo po nich ani památky, pokud to ovšem byly opravdové kameny.

Při jedné nehodě byl na hradě zmrzačen nádeník Seidel, jeho jméno o několik dní dříve slyšeli všichni pracovníci volat, aniž by jej volal lidský hlas. Na kopci je děsil rachot, dupot, praskání i přízraky. Těch hrůzu nahánějících příběhů spojených s Velešovem je více.

Značená stezka na něj není nijak dlouhá, od kraje lesa tak půl kilometru, místy je strmější výstup náročnější. Je pozdě odpoledne, kromě syna, který mi dělá doprovod, nikde ani živáčka. Přesto kousek pod bývalým hradem náhle zaslechnu hlasy. Na moment znejistím. Uleví se mi, když po chvilce nad sebou na vyhlídce spatřím párek mladých turistů. Alespoň podle naší zkušenosti se tu bát nemusíte. Nanejvýš toho, abyste špatně nešlápli. A vyhlídka je odsud nádherná!

Z historie hradu Potštejn

  • Hrad Potštejn zakládá koncem 13. století rod Drslaviců.
  • V roce 1339 je hrad pobořen při dobývání markrabětem Karlem.
  • O několik let později Karel IV. hrad odkupuje a obnovuje ho.
  • Na konci 15. století se stává na více než půlstoletí dědičnou državou rodu Pernštejnů a je nákladně přestavěn.
  • Za Adama Šťastného je horní hrad částečně renesančně obnoven.
  • Hrad v roce 1746 kupuje Jan Ludvík Harbuval Chamaré. V rukách tohoto rodu v areálu vznikají dvě nové sakrální stavby a křížová cesta. Ale zkázu mu přináší kopání chodeb pod hradem kvůli hledání pokladu Ludvíkovým synem.
  • Významnější zabezpečovací práce provádí až v závěru 30. let 20. století Klub československých turistů.
  • Během 70. až 80. let je zastřešena čtvrtá brána, mizí nálety a dochází na drobné konzervační práce, do podoby kulisy je sanována přední část páté brány.
  • Po roce 1989 se hrad stává majetkem obce a ta ho roku 1994 zpřístupňuje veřejnosti. Začíná postupná konzervace dochovaného zdiva a úprava areálu. Kaple horního hradu je zastřešena. Na obnově částí hradního areálu stále pracuje partička seniorů říkající si Dědkostav.

Medailonek autora: Jana Kotalová

close Jana Kotalová info Zdroj: Deník/Jana Kotalová zoom_in Jana Kotalová Do Potštejna se ráda vracím, nejen na hrad. Miluji i chaloupky v podhradí. Miluji místa spojená se zajímavou historií, příběhy z dávných dob a záhadami. Na Rychnovsku jich je několik, kam se ráda i s rodinou vracím.
Potštejn mezi ně patří. Vždyť příběh pokladu ukrytého na zdejším hradě poklad inspiroval také spisovatele Aloise Jiráska a ten ho zvěčnil ve své novele. A pozoruhodná je také současnost hradu. Ale spoustu zajímavého byste objevili rovněž v podhradí, kdysi v oblíbeném letovisku mnoha známých osobností. Zatoulejte se mezi potštejnské chaloupky a budete okouzleni možná stejně jako já.

Máte i vy na Rychnovsku oblíbené místo svázané s dávnou minulostí a třeba i s legendami, které sice není tak známé, ale prostě stojí o něm napsat? Ráda vaše tipy přivítám. Ozvěte se mi na e-mailovou adresu jana.kotalova@denik.cz.