Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela. Každý si hned vzpomene na slavnou Erbenovu Svatební košili. Nechal se inspirovat historkou, která se měla odehrát právě na velhartickém hřbitově a díky tomu vznikla jedna z nejslavnějších Ebenových balad. Spisovatel vypráví ve verších příběh osamocené dívky, která si v zoufalství přivolá svého milence. Netuší však, že je mrtvý a důvěřivě s ním vyrazí k němu domů – na hřbitov. Děvče, které pak s umrlcem na hřbitově prožije děsivou noc, se stává symbolem kostela sv. Máří Magdalény. Do štítu totiž otisklo svůj obličej.

Za tváří mladé ženy, kterou připomínaly skvrny ve štítu, tak míří do Velhartic každý rok davy turistů. „Teď ale mají bohužel smůlu, část omítky připomínající nos a ústa upadla a obličej už není ve štítu patrný. Lidé nás ale žádají, abychom tuto část kostela omítli, že tvář znovu vystoupí. Stejně jako se to stalo v roce 1947, kdy kostel dostal novou fasádu. Tehdy se pod ní tvář dívky ukryla, zanedlouho ale podle pamětníků znovu vystoupila,“ popisuje Jan Löffelmann, předseda Občanského sdružení na záchranu kostela sv. Maří Magdalény a místostarosta Velhartic.

Podle místostarosty je kostel obklopený hřbitovem jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí v Pošumaví. „Lidé sem jezdí hlavně kvůli tajemným příběhům, které se tu měli odehrát, a také kvůli tomu, že tu prý straší. Já a ani místní obyvatelé jsme tu však nic podivného ještě nezažili,“ vyvrací informace, které se k místu tradují.

„Kostel navštívili nejrůznější záhadologové. Byli se podívat i na půdě, zda není něco na štítu, co by to mohlo obličej vytvářet. Je to ale normální homogenní kamenná zeď. Někteří stejně tvrdili, že zde zachytili duchy. Jiní zase to, že tu pociťují negativní energii a citlivým lidem tu prý nebývá dobře. O místu dokonce jedni badatelé natočili i film,“ vyjmenovává Löffelmann. Jedním dechem zároveň dodává, že se v lokalitě, kde se hřbitov s kostelem nachází, se v minulosti těžilo stříbro. „Je proto možné, že se tu kvůli tektonickým změnám nějaké anomálie objevují.“

Lapkové a požár

Místostarosta bez váhání přidává další historku, která může mnohé lidi přesvědčit o tom, že místo přitahuje tragické události. „Původně zde byla osada, kde mimo jiné stával dřevěný kostel. Jednoho dne osadu přepadli lapkové a obyvatelé se ukryli do kostela. Lapkové ale kostel a posléze celou osadu vypálili,“ vypráví Löffelmann.

Svatostánek zasvěcený Máří Magdaléně byl založený v roce 1373 jako druhý velhartický kostel. Ten první v centru obce, kostel Narození sv. Panny Marie, totiž obyvatelům už z kapacitních důvodů nestačil. Hřbitov z centra Velhartic byl pak k Máří Magdaléně na začátku 19. století přestěhován.

„Kostel byl v 16. století přestavěný, několikrát také opravený. Poslední velká rekonstrukce proběhla v roce 1947, kdy dostal novou omítku a tato okna, která jsou zvenčí chráněná dalšími okny,“ ukazuje místostarosta. Od konce 40. let ale stavba postupně chátrala a zloději ji několikrát vykradli. Odnesli cenné obrazy a další předměty. „To bylo po revoluci a předpokládáme, že kradené věci byly vyvezené do zahraničí,“ domnívá se předseda spolku.

Místní mrzelo, že je kostel v žalostném stavu a že by jej chtěli zachovat a předat potomkům. Rozhodli se proto, že založí záchranný spolek a kostel budou postupně zvelebovat. „Občanské sdružení vzniklo v roce 2009 a zatím se nám podařilo dát na kostel novou střešní krytinu, protože sem teklo. Povedlo se také vysušit zdi a dnes už vypadají slušně, dříve byly kvůli vlhku úplně zelené. Nechali jsme zrestaurovat všechna okna. Památkáři dokonce zjistili, že v jednom z oken je ještě původní sklo staré přes šest set let,“ říká Löffelmann.

Do budoucna by chtěl spolek opravit kněžiště presbitáře. „Zatím vypadá, že je v dobrém stavu, ale je to opravdu jen zdání. Není to totiž opravdová klenba, nýbrž je to klenba dřevěná zavěšená na krovu. Svým způsobem se jedná o raritu, jenže jak sem mnoho let pršelo, je za ty roky v poměrně špatném stavu. Oprava, odhaduji, vyjde tak na milion korun. Chceme si tedy zažádat o dotaci,“ vysvětluje místostarosta.

close Letní deník - logo 2022 info Zdroj: Deník zoom_in Kostel sv. Máří Magdaleny není běžně přístupný. Lidem se otevře buď při mších a kulturních akcích, které se zde párkrát za rok konají, nebo si jeho prohlídku mohou domluvit na obecním úřadě. „Peníze, které na akcích vybereme, věnujeme na opravu kostela. Máme také vytvořený účet, na který nám mohou lidé přispět. Číslo naleznou na našich internetových stránkách,“ doplňuje předseda Jan Löffelmann.

Se svým průvodcem se loučím a přemítám, zda na mě místo působí děsivě stejně jako na většinu turistů. Je magické, říkám si. Najednou u hřbitovní brány potkávám mladého muže s fotoaparátem. Na autě zahlédl logo Deníku a tak se mě ptá, zda tam dělám reportáž. Když přikývnu, tichým hlasem říká: „Tak to určitě víte, že tu má strašit. Já jsem tu byl už pětkrát, ale štěstí na duchy jsem zatím neměl. Škoda.“

Kostel ve Velharticích

  • Hřbitovní kostel se nachází mezi poli u obce Velhartice na Klatovsku. Založený byl v roce 1373 jako druhý velhartický kostel, protože kostel stojící v centru obce obyvatelům kapacitně nevyhovoval.
  • V 16. století byl přestavěn do současné gotické podoby. Kostel byl výrazně upraven ještě v 19. století. Další velká rekonstrukce se uskutečnila v roce 1947. Poté desítky let chátral, byl dokonce vykradený. V roce 2009 založili občané Velhartic a okolí Občanské sdružení na záchranu kostela sv. Maří Magdalény.
  • Spolku se za necelých třináct let působení podařilo opravit střechu či odvlhčit zdi. Nyní v něm párkrát v roce pořádá kulturní akce. Kostel není přístupný, mimo zmíněné akce si ale mohou zájemci objednat prohlídku.
  • Díky tváři dívky, která vystupuje ze štítu, je kostel pokládán za jedno z nejzáhadnějších a nejděsivějších míst v České republice. Církevní stavba je rovněž považována za místo, které spisovatele Karla Jaromíra Erbena inspirovalo k napsání balady Svatební košile, která vyšla ve sbírce Kytice.

close Barbora Hájková info Zdroj: Archiv Barbory Hájkové zoom_in Medailonek Barbory Hájkové, redaktorky Plzeňského deníku:
Od mala mě fascinují strašidelné příběhy a o tajemném kostele ve Velharticích jsem od kamarádů slýchala často. Je to jedno z nejznámějších záhadných míst v západních Čechách a proto jsem neváhala a s radostí tam na reportáž vyrazila.

Hřbitovní kostel jsem navštívila na konci května, kdy svítilo sluníčko a bylo opravdu krásné počasí. Musím říci, že místo je to opravdu krásné a magické a nachází se v nádherné pošumavské přírodě. Strach jsem ale ani na minutu nepocítila, jiné pocity bych možná měla, kdybych na hřbitov dorazila večer nebo při špatném počasí.

A protože ve volném čase ráda chodím a jezdím na výlety, spojila jsem, jak se říká, příjemné s užitečným. Do Velhartic se určitě ráda vrátím.