Čas venku v přírodě uklidňuje, zlepšuje náladu a snižuje stres, a přirozené světlo a fyzická aktivita zase pomáhá obnovit zlepšit kvalitu spánku. Vitamin D navíc hraje klíčovou roli od vývoje kostí, a děti jsou také méně náchylné ke kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce apod.

Pohyb venku je zároveň pro vývoj dětí nezbytný a ani v zimních měsících bychom na to neměli zapomínat. Čerstvý vzduch (tzn. kyslík, změny teploty) navíc přispívá k podpoře imunity a tím pádem k větší odolnosti nejen dětí, ale i dospělých. Proto přinášíme pár tipů, jak si s dětmi pobyt venku co nejvíce užít, i když zrovna není sníh lákající k sáňkování.

Cibulové oblékání a teplý čaj s sebou

Říká se, že není špatné počasí, pouze špatné vybavení. Být dobře oblečení je tedy základ pro to, abychom se na těle cítili celý den v suchu a teple. Není výjimkou mít na sobě dvoje ponožky, ideálně vlněné. Tomu je nezbytné přizpůsobit velikost bot, aby se i s ponožkami mohly prsty hýbat, nehybné prsty mrznou, proto bychom měli prsty na nohou kontrolovat. Pod nepromokavou vrstvou mějte několik hřejivých vrstev –⁠ klidně i tři, čtyři, počínaje funkčním prádlem.

Při svačince v zimě pomůže termoska s teplým čajem, kterou má každé dítě v batůžku s sebou a nemusíme tak řešit hrnky. Na cestu lesem můžeme vzít sadu náhradního oblečení s sebou, hodí se i tenká fleecová deka. Někdy je v zimě i měsíc v kuse jen bláto –⁠ děti by pak měly být vybavené právě na toto počasí –⁠ mít zateplené holinky a podšité gumové kalhoty i bundy.

Hurá ven!

Čím je větší zima, tím víc je třeba se hýbat. „V chladnějších dnech začínáme procházky výstupem do kopce – to kvůli zahřátí, a klidně jdeme cestou-necestou - to kvůli blátu (bláto bývá na vyšlapaných/vyježděných cestách, ale mimo ně bývá zem pokrytá listím, jehličím,” říká Hana Černá z lesní mateřské školy Sýkorka, kde děti tráví 70-90 % času venku.

Pozor, pokud jsou děti skutečně dobře oblečené, hrozí přehřátí – a mají pak tendenci sundavat si čepice, což hlídáme, aby se nedělo. Stačí na chvíli rozepnout bundu nebo zpomalit tempo – a třeba si dát zimní říkanku doprovázenou pohybem, například tuto využívá lektorka v lesní školce Hvězdy v lese, Johana Passerin: Vykukuje myška z díry celá zkřehlá od zimy nemá, čím by zatopila, musí chodit pro dříví…

Pokud vyrážíte s více dětmi, můžete zkusit pohybové hry, řadu z nich známe z dětství a stále jsou to ty nejlepší činnosti na zahřátí jako například: Rybičky, rybičky, rybáři jedou!, Opičí dráha: Děti mohou společně s rodiči připravit slalom či rozmístit překážky na přeskakování apod., Mrazík: Každé z dětí si zvolí zvířátko, které v zimě nespí (občas vyběhne z pelíšku pro potravu) a jedno z nich hraje mrazíka, který jim leze do kožíšku (honička). Házení se šiškami, přemisťování šišek na hromady. Legrační básničky s pohybem: Například "Hlava, ramena, kolena, palce". Bobování a koulování, stavění všemožných sněhupanáků a panenek.

Výjimečné příležitosti k tvoření a učení

Příroda nabízí celoročně rozmanité příležitosti k učení, a v zimě tomu není jinak. „S dětmi nám dobře fungují takzvané Kimovy hry, tedy hry k procvičování zrakové paměti. Hru přizpůsobujeme danému období a součástí jsou tak symboly zimy, přezimující fauna a další,” doporučuje Lucie Koňaříková z lesní školky Medlánky.

S dětmi můžeme i v zimě rozvíjet pozornost, představivost, paměť a další dovednosti například pomocí následujících aktivit: Hledání symbolů zimy: Potřebujeme několik dvojic předmětů či obrázků. Po zahradě, louce či lese rozmístíme jednu z dvojice obrázků vloček, různých sněhuláků, kameny různých barev.

Druhá část dvojice je na rozložené plachtě. Děti v okolí hledají a přikládají do dvojic. Rozvíjí tak zrakové rozlišování a paměť. Rampouchy: Po lese či zahradě lze rozmístit větvičky natřené na bílo –⁠ děti je hledají a pak skládají dle velikosti, čímž procvičují předmatematické dovednosti.

Stopovačka: Děti mohou hledat stopy zvířat –⁠ na to je ideální blátivé období, zajímá nás, kterým směrem zvíře šlo, jak bylo asi veliké, zda šlo samo, až nakonec lze pátrat, o jaké zvíře se jedná ale to není tím hlavním cílem. Skrze stopy chceme poznat místní zvíře, jeho zvyky, chování a jednou jej třeba i spatříme.

Umění zimy: V plastových kelímcích nechat zamrznout různé větvičky nebo zbytky rostlin ve vodě a poté vyloupnout. Ideální je nechat zimu čarovat přes noc a ráno zažít velké překvapení. Když dáme k přírodninám zamrznout i provázek, můžeme si díla rozvěsit do “venkovní galerie.” Hloubka kaluží: Pomocí klacíků mohou děti zkoušet hloubku kaluží, a trénovat tak předmatematické dovednosti.

Denisa Dvořáková
Asociace lesních školek