Dřistal sem vam minule, jak se mi Cyril z Valmezu chlubil tym, že už byl podruhe očkovany na kovid. Jemu se to jape, když ma sedumadevadesat a byl v prvni linii tych, kerym to, jako nejrizirezarvaci nejrizikovějši skupině 80+, naši ministři dovolili. No a od 1. března se možeme hlasiť na očkovani už aji my 70+.

Tak sem sednul v patek odpoledne k počitaču, našel stranku registrace na očkovani a poslal vyplněny formulař do centraly. A čekal na druhy PIN, kery mi dovoli vlezť do stranek na očkovani. Něčekal sem dluho. PIN mi přišel už v ponděli rano. Tak sem se zas natlačil do počitača, vyhledal rezervačni stranku mzcr a když sem všechno řadně a poctivě vyplnil, nabidlo mi to termin očkovani už za dva dni a vybrať sem se moch aji hodinu.

Urobil sem dobře, že sem se přihlasil na očkovani na ostravsku Černu louku. Samo, že sem se zkušal přihlasiť k našemu obvoďakovi, ale jeho uzkostliva sestřička mi vymenovala tolik zasadnich duvodu (enem na jeden – lenosť - zapomnila!), kvuliva kerym to u nich v ordinaci něidě, že sem rači s diky zavěsil a rozhodnul se pro tu Černu louku. Když sem tu rezervačni stranku vyplnil a chtěl formulař poslať do centraly, objevil se mi na obrazovce taki obrazek, kery podle mě s tym formulářem něsuviselk. Pomyslěl sem se cosik o heckerach a obrazek odpalil.

Potym sem stranku zrušil, bo mi to nic imneho nenabídlo. A to byla, jak se pozdějši ukazalo, velka chyba. Čekal sem na potvrzeni rezervace v mobile, ale jak nic tu nic. Ale věděl sem, že sem se přihlasil na středu v 11.45 hodin. Tuš sem se ve středu na Černu louku vypravil. Tam mě ale v recepci děvušky poslaly dom, bo pry žadnu moju registracu u nich němaju. Pozvaly se na to hledani aji ich ajťačku, kera robila všecko možne aby to našla, ale nic a zase nic. Tak mi poradila, až se rezervuju na novy termin, bo, jak to mam v mobile, možu se rezervovať až do 11. března do 19.00 hodin.

Valil sem dom, sednul ku počitaču vlez do rezervačni stranky, znova všecko vyplnil a vybral se aji datum a hodinu očkovaňa. Byl sem v šoku, že to šlo se přihlasiť už na teho jedenasteho března a potym se to zase zopakovalo. Naskočil mi obraze, vlastně pět snimkuva žadosťu, až označim ty snímky, na kerych je most.

Tuš na ta obrazky kliknul a potym aji do okinka s napisem „potvrďte“ a „odeslať“ a ejhle, na obrazovce se mi objevilo vzkaz, že sem objednany na očovani v den a čase, kere sem se určil, a navíc aji to, že druhu davku dostanu 8. dubna ve stejny čas zas na Černe louce. Hned na to mi to cinklo aji v mobile a přišel mejl do počitača. Tuš v obrazku, na kery mě ale nikdo nikdy něupozornil, že ho musim vyplniť a ni zahodiť, to bylo… Noa už se po první davce.

Doma mě Ruža vitala s dotazem, jak se citim a či němam nějake komplikace, ale nic sem něcvitil a první dva dni přežil bez zdravotnich problemuv. A jak zme v patek večer odevřel na oslavu očkovaňa lahvinku bílého, muzsel sem se ho zřeknuť apopijať enem coca colu. Bo očkujici sestřička mě před jakymkoliv alkoholem varovala. „Něsmim!“ pravil sem Ruži, kera se ale tyn rybizlak dala. Ale aby se nam lešpi sedělo, povaklůadal sem ji, jak zme raz Na Upadnici travili přijemne odpoledne. Venku vtedy mrzlo až praštělo, pučili zme se okolo hospodského krba, když se Jaryn zadival na Lojzka a pravil: „Co ty, Lojzek, lezeš do ilegality?“ Naražal tu poznamku na jeho něoholeny pysk. „Němam čemu, ale něholim se, bo pizly ty mrazy a něchcu, aby mě čerstvo oholene pyščisko ščipalo. A vitě, jak sem ku temu poznaňu přišel?“ nabidnul Lojzek spominku na mladi.

„Jak vitě, bydlel sem s rodičami v Ostravě hned naproti haly Tatran. Te co stoji enem kusek od tej vyřvane Stodolni. Nebylo tedy divu, že zme tam s celu našu partyju ze Seňaka byli vic jak doma. Čuměli zme na treningi košikařu, volejbalistu a aji tenistu. A jak byla chvila volna, pojčali zme se balony a hrali buď basket nebo fotbalek. Byl tam taki hodny udržbař, Mirek se menoval, a ten nas tam pustil aji v nedělu když se žadne sporty někonaly. A navíc zme se tam mohli vysprchovať bo vtedy v bytach kupelky něbyly a v lavoře to něbylo ono… Raz v nedělu zme tam zas šli hrať basket. Nikdo tam neměl byť, bo udržbař Mirek jel za svoju rodinu kajsik do Třiňca a nam pojčal kluče s tym, že mame davať na všecko pozor, zbytečně něřvať a hlavně tam isť tajně, až nas nikdo něvidi. A naraz v puste hale zme ho viděli prvně: maly, chudy jak tyčka, s desetidenim fusiskem dlabal z vyciděneho kotlika z tych znamych stojacich popelnikuv co byly v přistavbě haly připravene pro kuřaky, taki bily maglajz. Mistr Matějka, jak se nam představil, byl asi první houmlesak v komunisticke Ostravě. Přes zimu pobyval, diky pochopeňu udržbařa, v Tatraně, v letě pod mostem. A co to dlabal z teho popelnika? Řek, že to su zbytky po včerejšim koncertě orchestra Karla Vlacha. Posbiral po lavkach zbytki bramburku a nědojezenych chlebičku, zalal to mlikem, smichal… a jak mu šmakovalo! A čemu se něholi? Oholeny člověk, pravil, ma věči hlad a venku je mu věči zima na pyščisko. A to se on, jak isto chapeme, němože dovoliť. Matějkovi ve zvlaštnim filozofickim pohledě na život silně konkuroval dalši ostravski stařik. Měl sice svuj byt, ale zase byl, tajak Švejk, uřadami uznanym blbem. Ruda mu řikali a poznali stě ho podle teho, že až svitilo slunko, lelo, mrzlo či sněžilo, měl dycki na hlavě klobuk, přes rameno žebradlo, na krku divadelni kukatko a oblečenu plaštěnku. A v hubě něpostradatelneho čibuka. Ten byl zas znamy tym, že otravoval jak papalaše KSČ, tak ty na narodnim vyboře, ale hlavně ostravske novinaře. Bo, jak tvrdil, aji on byl, než zblbnul, redaktorem a tak te robotě musi přeci rozuměť, ni?! Byly to take dvě zajimave ostravske figurky…“.

Lojzek chtěl ešče pokračovať, ale přerušil ho Erďa: „Čas se nachylil, je třa isť dom. Dopoviš nam to indy. Ale na rozlučku. Přidě sekretařka za šefem a pravi: ,Mám pro vás dvě zprávy – jednu špatnou a jednu dobrou. Kterou chcete slyšet první?´ ,Tu dobrou!´ ,Nejste neplodný!´ Fajne, ni?!“ Ruža se temu frku zasmjala, dopila posledni decku rybizlaka a zmizla v kupelce. No a jak to vtedy Lojzek dovykladal, to vam vydřistam zas přiště.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, či kemu se chce, až piše na ofil.ostrava@denik.cz