Jen tak, pro ten pocit přiblížit se těm, kteří nás nosili v srdci a již zde nejsou mezi námi. Ale k jejich náhrobku nás v tu chvíli dělí vzdálenost, která se dá jen stěží překonat?

Jsme na posvátném místě – na hřbitově, třeba jen proto, že chceme mezi hřbitovními zdmi nasát trochu té smuteční atmosféry a připomenout si okamžiky, které už odvál čas, ale pořád ve vzpomínkách hřejí tak nějak laskavě? Zamotáme se do davu v den „dušičkový„, a nikdo nekouká, kterým směrem míří naše kroky. Potichu kráčíme od brány dlouhou pěšinou mezi řadami naparáděných a opečovávaných hrobů až k zadní hřbitovní zdi, tam cesta končí, už není tak hezky dlážděná a vchází do světa ticha a zapomenutých náhrobních desek lidských duší, které už nejspíš nikomu léta nechybí, zde leží děti, rodiče možná jejich již zemřeli, rodiče možná již z této Země odešli, nebo je někde odvál čas. A dušičky dětí v maličkých hrobech s oprýskanými náhrobky. Potichu leží a čekají, zda alespoň v tento den si někdo vzpomene, zda alespoň v tento den jim rozsvítí světýlko.

Duška Cestrová, skautský oddíl Krnovská trojka K3

Dušičková schůzka skautů Krnovské trojky 

Schůzky skautského oddílu Krnovské trojka (K3) bývají rozmanité. Zatímco vrstevníci krnovských skautů si užívali Halloweenu, tedy svátku z anglicky mluvících zemí, který je v naší kultuře cizorodým prvkem, v K3 se vrátili k českým tradicím a udělali si dušičkovou schůzku.

Posadili se do kruhu v klubovně ozářené světlem svíček. Začali klasickou Erbenovou baladou Svatební košile, která je strašidelná a současně vede k rozjímaní nad životem a smrtí. Následovala pohádka Bohoslužba duchů. Správná atmosféra pro vyprávění na téma dušičkové tradice. A také k vyprávění o blízkých skautů, kteří již ze světa živých odešli. Přišel čas na výrobu svícnů i dušičkové pečivo.

„Vítr docela foukal, tak jsme světýlka rozsvěcovali až na hřbitově. Ano – právě tam jsme, ne poprvé, ozdobili světýlkem právě opuštěné oprýskané náhrobky malých dětiček. Ty už opravdu asi nikoho nemají, kdo by je navštívil. Nikomu zřejmě léta nechybí. Co se stalo s jejich rodiči? Zemřeli, odstěhovali s jinam, nebo jednoduše zapomněli? Chtěli jsme jim rozsvítit světýlko a dát najevo, že přece jen zde někdo je, kdo je přišel potěšit. “ popsali své dušičkové zvyky skauti K3.