„Přemýšlel jsem o tom, že se odhlásím, ale díky podpoře několika lidí jsem věděl, že musím jet. Kdybych se vzdal, nikdo jiný by nejel, protože vše už bylo uzavřené,“ přiznává Kučera.

I přes ztrátu 15 kg a omezeným tréninkovým možnostem se Kučera odhodlaně připravoval. „Trénoval jsem už dva měsíce, byl jsem na 200 kg v nadhozu. Pro mě je 100 kg jako 10 kg pro normálního člověka,“ popisuje.

Jeho přípravu komplikovalo omezené zapojení břicha do tréninkového procesu, ale jeho síla a odhodlání se nezměnily. Během soutěže sledoval své soupeře, kteří předvedli své klasické výkony. „Kdybych byl v pořádku, bojoval bych o 7. nebo 8. místo,“ říká.

Po svém posledním pokusu, kdy naznačil konec a zakřičel „Vrátím se!“, ukázal světu svou nezdolnou vůli. „Chtěl jsem ukončit kariéru po olympiádě, ale rozhodl jsem se zkusit to znovu a dostat se na Los Angeles 2028,“ dodává Kučera.

„Kariéra je opravdu dlouhá a je to fakt dřina. Nic není zadarmo, a pokud nesejdete z cesty, dojdete nakonec. Rada? Nebojte se bolesti a dřiny. Ovoce čeká v dáli, ale pokud vydržíte, budete mít na co vzpomínat, a za to ta dřina stojí,“ říká s odhodláním.

Atmosféra v olympijské vesnici byla pro něj nezapomenutelná. „Vesnice je jako menší město s obrovskou jídelnou, kde se všichni potkávají. Všechno je k dispozici zdarma a největší byznys je s odznaky, které si sportovci vyměňují. Elektrická autíčka vás zavezou kamkoli potřebujete. Je to skvělý pocit být mezi nejlepšími na světě,“ popisuje Kamil Kučera.

Když se ohlíží za svou kariérou, říká: „Nemám žádné zvyky ani rituály. Jen se pekelně soustředím. Od začátku soutěže vypadám jako naštvaný, ale jen jsem uzavřený do sebe. Když jdu na činku, říkám si: ‚Jsem tu a ty jsi tu jen pro mě, takže si to rozdáme.‘ Myslím činku, takto s ní hovořím v hlavě.“

Olympionik Kučera pak uzavírá: „Nic bych neměnil, jen bych v mládí víc přemýšlel. Pokud vydržím do LA 2028, budou to poslední čtyři roky této krásné cesty.“ Jeho odhodlání a vize pro budoucnost ukazují, že cesta za olympijským snem ještě zdaleka nekončí.

Linda Tomsa Kalašová