Můj milý deníčku. Už jsem tady dlouho nepsala žádný zážitek a tedy: Ráno jsem vstala, abych naši střelu (Felicie) odvezla do servisu, neboť některé věci, jako jsou třeba brzdy, by měly být v pořádku. Protože servis je postaven na samém vrcholu našeho města (Bludovický kopec) uznala jsem za vhodné, vzít si od moji Verunky koloběžku. Budu doma dřív a pošetřím nohy - mám 3 týdny po operaci menisku.

A tak jsem se vydala pro střelu, kterou jsem odvezla, předala, pobavila chlapce v servisu s mou koloběžkou a vydala se domů… Fičela jsem jako Schumacher, vítr mi plál ve vlasech, brzda byla trochu teplejší z mého brzdění. Doufala jsem, že auta mě uvidí a nesrazí do příkopu.Vše se povedlo!

Blížím se k baráku, super! Jsem zdravá, nesraže................. DUP! Dostal mě chodník přímo u našeho baráku. Hajzl jeden. Koloběžka se trochu "zadrhla" a já přepadla přes řídítka, které ovšem stačily narazit moje prso, žebro či něco takového. Pád na kolena na chodník byl brutální. Bolest jsem před barákem rozdýchávala jako prvorodička a za monologu sprostých slov jsem se stavěla na nohy. Naštěstí mě nikdo neviděl. Už bych byla na YouTube.

Mám tedy "krásná" kolena. Teď jen doufám, že na moje další menisky to nemělo žádný vliv.

Janina Ptaková