Když paní Monika, matka tří dospělých dětí a trojnásobná babička, nastupovala v listopadu 2014 do nové práce, ještě netušila, jak dramaticky jí změní život. Jako pečovatelka v Domově pro osoby se zdravotním postižením si okamžitě vytvořila nezvykle silné pouto s chlapcem Mirečkem, který fungující a milující rodinné zázemí nikdy neměl.

Symbolicky našel Mireček nový domov na Den dětí

Jak dny ubíhaly, paní Monika začala čím dál více uvažovat nad tím, že zvedne příležitost, která se naskytla, a chlapce si osvojí. Zjistila totiž, že jeho jméno figuruje v registru pro pěstouny.

"Když jsem přišla za vedoucí Domova a sdělila jí, že bych si ráda Mirečka vzala do péče, okamžitě mě podpořila a poslala za sociální pracovnicí Lenkou, která následně s láskou vše zařídila tak, aby se k nám Mirďa co nejrychleji dostal. Obě skvělé dámy byly neskutečně rády, měly pocit, že se snad milujících rodičů nikdy nedočká,“ vzpomíná.

„Pochopitelně jsem si uvědomovala, jak závažné to je rozhodnutí, jaká zodpovědnost. Konzultovala jsem to s dětmi i s manželem,“ vypráví paní Monika a dodává, že manžel si ze začátku nebyl jistý, jestli je to dobrý nápad. Nakonec se jeho žena rozhodla situaci vyřešit šalamounsky. „Jela jsem s tou oficiální úřední žádostí na poštu, ale bylo zavřeno. Takže jsem ten dopis dala manželovi - ať se sám rozhodne, a když bude chtít, tak ať ho pošle. A on ho poslal!“

Úsměvné je, že Mirečka si paní Monika z práce odvážela domů 1. června, na Den dětí. „Samozřejmě, že mě od toho spousta lidí odrazovala. Říkali: "On ti nikdy neřekne, že tě má rád!". Ale to není pravda, on mě pusinkuje pořád, nemůžu necítit, jak moc nás má rád,“ říká dnes. Mirečka si zamiloval také její manžel, který je rád, že důležitý dopis nakonec odeslal.

Den ode dne dělá pokroky, milující rodina ho podporuje

Smutným faktem je, že chlapcův zdravotní stav není dobrý. Podle lékařů je mentálně na úrovni dvouletého dítěte, říci dokáže jen pár slov. Rozumí však všemu, co po něm lidé chtějí, jen spoustu věcí nedokáže s ohledem na své postižení udělat. Podstoupil několik operací – jako kojenec s diagnózou hydrocefalus opakovaně zavedení shuntu, a od roku 2016, co žije s novou rodinou, pět operací – levé kyčle, operaci levého kotníku, flexorů obou nožiček a urologickou operaci. Nepříliš dobrý je také jeho zrak, na očích má 9 a 11 dioptrií.

Přesto rodina z Domanína s jeho příjezdem znovu ožila a Mirečka berou za právoplatného a milovaného člena rodiny. Rád jezdí autem – cestování a poznávání nových míst patří mezi aktivity, které ho obohacují a dělají šťastným. Také díky této velké podpoře a péči dělá velké pokroky, před měsícem se například naučil sám jíst, což je důležitý krok k jeho soběstačnosti. Rozvíjí se také díky speciální základní škole, kterou navštěvuje ve Vřesovicích.

Aktuálně je před Mirečkem a jeho rodinou další důležitý krok, díky kterému se jeho zdravotní stav může výrazně zlepšit. „Primářka rehabilitace z Uherského Hradiště nám doporučila Neurorehabilitační kliniku AXON ve Zlíně, kde by mohl absolvovat intenzivní rehabilitace. Kromě ergoterapie a fyzioterapie zde mají také speciální robotický přístroj Lokomat, který by Mirečkovi mohl pomoci s nácvikem přirozené chůze. Věřím, že by to zvládnul, je to velký bojovník,“ dodává paní Monika. Rehabilitace tohoto typu však zdravotní pojišťovny hradí jen z malé části nebo vůbec, a ačkoli ona i manžel denně chodí do práce, pro rodinný rozpočet je terapie velmi nákladná. Obrací se proto na pomoc veřejnosti.

Podpořit Miroslava můžete na dárcovské platformě Donio.cz https://www.donio.cz/PomozmeMireckovi nebo prostřednictvím sbírkového účtu 2801756480/2010 s variabilním symbolem 32486.

Mgr. Veronika Nováková, Specialista Public Relations, Neurorehabilitační klinika AXON