Psí osudy: Seznámili jste se s Dorkou, se kterou se nyní loučíme

Dorka, zachráněná Inkou Lihockou Nadymáčkovou z organizace Jménem psa, z. s., byla vůbec nesmírně statečný pes, který vydržel věci, jež by každý nezvládl. Jako velmi mladá byla odebraná od tyrana, u kterého byla objevena při náhodné návštěvě - v mrazu přivázaná venku na řetězu, s krvavou ranou na hlavě po bití. Tyran měl na výběr - okamžitě se jí vzdát do rukou záchranářů a umožnit ošetření, nebo čelit příjezdu policie a trestnímu oznámení.

Pět let v rodině Inky bylo pro ni nejkrásnějším obdobím. Dorka nešla natrvalo do adopce, protože nedůvěřovala lidem a dvakrát se vrátila kvůli pokousání. Zůstala u Inky, aby dělala radost její rodině. Byla nejživější, nejzdravější pes ze smečky, po zotavení z předchozího špatného života už snad nikdy neměla žádný zdravotní problém. Byla plná života. Přijít k Ince domů znamenalo, že se ze dveří jako první vyřítí Dorka, její malý černý kamarád Schula, a zezadu bude štěkat Vašík, kterého jste také viděli v jednom z minulých dílů na svatebních fotkách jeho páníčků.

Psí osudy: Seznamte se s Bastem, který si vybojoval možnost zase běhat

Proto bylo velké překvapení, když Dorka jednoho dne vyzvracela nějaké malé černé chlupaté stvoření - jistě to byl krtek. Neulevilo se jí, rozjela se gastritida, zánět žaludku. Na veterině dostala kapačku a putovala do postele, kde trávila den v klidovém režimu. Tam jí bylo nejlíp. Vůně páníčků opodál a do žíly léčivé látky.

Její stav se nelepšil ani druhý den, nechtěla se vymočit. Veterinární lékař konstatoval selhávání ledvin. A byla vyslovena úvaha, že mohly být již déle podlomené předchozím špatným životem. Bití, uvazování ven v mrazu… Byl by zázrak, kdyby si kromě viditelných ran neodnesla žádné další následky. Pokud tomu ale tak bylo, nikdy se to neukázalo na žádném vyšetření, a to ani nyní, kdy se podrobná vyšetření dělala od první chvíle.

CELÝ PŘÍBĚH DORKY ČTĚTE ZDE

Žlutá byla její barva.Zdroj: Inka Lihocká Nadymáčková

Jak to řešit? I pro pejsky existuje dialýza. Sice až v Brně, ale existuje. Bylo by nutné ji tam každých pár dní odvézt, osmdesát kilometrů. Jak ji tam dostat? Nad tím se v tu chvíli fakt nepřemýšlelo. Prostě by se to logisticky, časově i finančně muselo nějak udělat.

Bylo by ale třeba, aby ledviny aspoň na pár procent naskočily. Pro dialýzu by musely aspoň trochu samy pracovat. U Dorky se tak bohužel nestalo a nad ránem odešla napořád.

Na její počest se rozsvítily svíčky - a mezi nimi jedna velká žlutá. Protože žlutá byla její barva: barva obojku, který nosila, barva slunečnice, pod kterou modelkovsky pózovala. Dorka byla nesmírně fotogenický pes a její fotky mezi květinami jsou jako z časopisu.

Psí osudy: Seznamte se se šťastnou sedmičkou - Dara dnes dělá canisterapii

Po Dorce zůstalo ve Jménem psa, z. s. velké prázdno. Hledají ji její psí kamarádi, se kterými se chodila venčit, už neslyšíme Inčino láskyplné, něžně káravé, ale zároveň s úsměvem vyslovované "Doriso". Dorka spávala s páníčky v posteli a byla rodinný pes, jehož ztráta se může těžko nahradit. Bolí to o to víc, že během dvou týdnů byly v rodině smutné události dvě - ve věku požehnaných čtrnácti let odešel i Bárt, chlupatý slezský rodák, kterého také znáte z Psích osudů a který do organizace Jménem psa, z. s. přicestoval teprve letos v únoru.

Dorka nemá hrob, to nebylo umožněno. Ale tím, že její tělo odešlo z tohoto světa žehem, je teď všude kolem nás, v přírodě, kdekoli, kde to měla ráda a kde jsme my. Chybí lidem i psím kamarádům, ale je všude kolem nás a s námi.

Sylva Kaplanová

Psí osudy: Seznamte se s Rekem, který dělal čest svému hrdinskému jménu