Kliknutím zvětšítePři prohlížení aktuálních fotek téměř patnáctiletého rhodéského ridgebacka Baka se mi vybavuje silný příběh, jehož jsem se sama spoluúčastnila. Před pár lety jsme pomáhali panu Dušanovi, staršímu pánovi, který se znal s mou rodinou. Pan Dušan ve vyšším věku vážně onemocněl a bylo pro něj čím dál těžší postarat se sám o sebe i o svá zvířata. Po nějakém čase se mu podařilo získat místo v domově důchodců, kam si s sebou ale zvířata vzít nemohl.
Dospělý Bak se svou mladou paničkou Dominikou.
Pan Dušan měl zmíněného psa Baka a čtyři kočky, dvě z nich už i porodily koťata. Všichni potřebovali nový domov. Kočky a koťata jsem odvezla k záchranářům do Pardubic (organizace Kočičí naděje) a Šternberka, odkud po povinné karanténě a párměsíčním pobytu v kočičím depozitu našly nové rodiny. Jedno kotě zůstalo v dočasné záchranářské rodině už napořád jako miláček paní domu.
S Bakem to bylo ale náročnější. Byl velký, silný, budil respekt a ne každý měl odvahu na toto plemeno. Prozatím ho venčil soused, Bak s ním chodil na procházky, nejraději tam, kde se mohl s velkou chutí vyřádit ve vodě. Když šel s páníčkem na zahradu, občas se mu ale podařilo z ní utéct, a to pak pobíhal po okolních ulicích, zapomínal na své jinak vybrané způsoby a vybíral chuťovky z kontejneru.
Bylo jasné, že potřebuje nový domov co nejdříve. Přišla jsem ho tedy nafotit pro inzerát na internet - a tehdy jsem se s ním setkala poprvé osobně. Nádherný velký pes, který měl pořádnou sílu, což mých 160 centimetrů, zvyklých na naše desetikilové pejsky, dosud neznalo. Také mě okouzlilo toto plemeno - ridge, úzký pruh chlupů na hřbetě rostoucích opačným směrem, je nějakým způsobem fascinující.
Přes organizaci Novofundlandský pes v nouzi jsme pro Baka dohodli aspoň dočasnou péči s moc hodnou dočaskářkou. Za pár dní ale musel zpátky - nesedl si s domácími novofundlanďany a nebylo by dobrým řešením, aby musel být jeden či druhý pes téměř neustále zavřený. Jeho pán si jen smutně povzdychl: "Baku, Baku. Kdyby ses tam choval slušně, mohl ses mít jako král."
Pár dní před odjezdem pana Dušana do domova důchodců se odehrál neuvěřitelný příběh. Na Facebooku se mi ozval mladý muž, který tvrdil, že je kamarádem Bakovy původní majitelky, jež by si nyní přála vzít si Baka zpět k sobě. Překvapeně jsme si ověřovali informace.
Bak jako štěně.
Byla to však pravda. Bakova bývalá panička Dominika byla teprve nedlouho zletilá, když se ho musela vzdát. Dostala ho tenkrát jako štěně. Zažili už jedno odloučení, když si Bak vůbec neporozuměl s jejím mladším bratrem. Otec rozhodl, že Bak musí pryč, proti čemuž Dominika statečně, avšak marně bojovala. Bak tedy žil nějaký čas u otcova kamaráda, ale ve velmi nevhodných podmínkách, pročež si Dominika nakonec prosadila pejskův návrat. Když se odstěhovala z domova, měla Baka chvíli v bytě, ale tam Bak nebyl zvyklý. Pokud nebyla přítomná jeho pracující panička ani její spolubydlící, velmi plakal. Proto ho se smutkem, ale s vírou v Bakův dobrý život darovala sympatickému pánovi, který do jejího města dříve jezdil za prací a vždy se zastavil u domu jejích rodičů, aby prohodil pár slov a podal Bakovi přes plot něco dobrého. Darovala ho panu Dušanovi, který o něj projevil zájem, když slyšel o Bakově situaci.
Nyní, o sedm let později, starší a s vlastní rodinou, byla Dominika vděčná za setkání se psem, kterého milovala. Bylo to krásné a dojemné shledání. Pro Baka si přijela v den, kdy se pan Dušan stěhoval do domova důchodců. Odjížděl trochu posmutnělý, ale s klidem v duši, že je o všechna jeho zvířata postaráno a že Bak našel svůj staronový domov. Bak si v rodině Dominiky hrál s dětmi, řádil opět ve vodě a všechno vypadalo, že jeho příběh má svůj šťastný konec.
Bohužel i Dominika se zhruba po roce a půl dostala do náročné životní situace, kdy pro ni nebylo možné mít Baka u sebe. V krátkém čase jsme pro něj tedy hledali domov podruhé. Tentokrát přes organizaci Rhodéský ridgeback v nouzi, již vede paní Hana Švarcová. Ta pro Baka nakonec našla domov poblíž na Moravě, u své jmenovkyně Hanky. Tato rodina má s ridgebacky dlouholeté zkušenosti a Bak do ní skvěle zapadl. Našel v ní prima psí parťačku a malé lidské parťáky-vnoučata.
Pan Dušan nás již před pár lety opustil navždy. Podlehl vážné nemoci, pro kterou my lidé zatím neznáme léčbu. Vždy, když se zastavím na hřbitově, tiše mu povím, že Bak se má dobře u paní Hanky a je živ a zdráv. Dnes už je to psí dědula, vždyť je mu čtrnáct až patnáct let, stále se ale dle možností drží a budeme doufat, že tu s námi ještě nějaký čas bude.
Za velkou pomoc panu Dušanovi děkujeme i tehdejší paní místostarostce.
Sylva Kaplanová
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
