Kliknutím zvětšíteVždycky mi bylo líto psů, kteří jsou bráni, jak já říkám, jako živý nábytek. Jako inventář. Tomuto inventáři se sice musí dát nažrat a napít, ale jinak se zdá, že svému majiteli (páníček je silné slovo) připadají neživí. Žádné pomazlení, hraní si, procházky… O přístupu do domu a spaní v posteli se radši ani neodvážím zmínit. Nač si tedy psa pořizovali? K hlídání domu lépe poslouží příslušná elektronika, ta nevyžaduje ani to žrádlo.
Já mám zuby!
Bigi z dnešního příběhu se asi neměl až takhle zle. Jeho původní páníčci ho nejspíš svým způsobem měli rádi. Jeho život ovšem asi nebyl tak pestrý a pohodlný jako život mnohých jiných psů… Znal jen dvůr a boudu. Způsob psího života, u kterého nás v jednadvacátém století napadá, že to jde i jinak. S větším komfortem pro psa a s celodenní nebo aspoň mnohahodinovou blízkostí pána.
Páníčci zemřeli - a Bigi se octl sám u domku v jedné vesničce na Moravě. Teď už nebyl vůbec nikdo, kdo by se k němu přitulil a poškrabkal ho za ušima. Pozůstalí však potřebovali najít psovi nové umístění. Zpráva, z níž jsme se o Bigim poprvé dověděli, zněla dost smutně a zoufale. Představa, že prožil osm let tak, jak prožil, bez objevování všech krás, které psovi svět nabízí, bez učení se některým dovednostem, osm let bez toho, aby se opravdu naplno nadechl života…ne, nemohli jsme ho tam nechat.
Pozůstalí byli psím světem takřka nepolíbení, a tak bylo vlastně dobře, že Bigi putoval k nám. Přijel na jaře loňského roku, v trochu polních podmínkách, ale hlavně že přijel. Moc toho neuměl a trochu se bál. Útulkový kotec není tím vysněným domovem, ale pro Bigiho to byla záchrana. Najednou se mu někdo věnoval. Někdo ho něco učil, někdo ho pohladil. Bigi měl k dispozici travnatý útulkový zahradní výběh se vzrostlými stromy a každý den dobré žrádlo a vodu. Rozhodli jsme se mu tu méně rozmanitou a méně pohodlnou první půlku života vynahradit a udělat mu v rámci útulkových možností nebe na zemi.
Haló, tady jsem! Nová rodinko, čekám na vás! Bigi nakonec našel novou rodinu přímo vedle sebe.
Postupně se u nás vystřídali dva fotografové, kteří pejskům udělali pěkné fotky pro hledání nového domova. Bigi se ukázal jako velmi fotogenický. Před fotoaparátem Dáši vystřihl pózu jako poskakující koníček, před objektivem Vojty se zatvářil jako mnohem větší pes a opřel se předními tlapami o strom. I jindy při focení uměl nahodit zajímavý obličej. Byl konec léta, září na krku, za chvíli se ochladí a malým psům bude zima… Tak všimne si už konečně někdo toho našeho malého rošťáka?
Všimla. A přišla. Ta, která byla nejblíže a viděla pejsky každý týden, jak přicházela do útulku pomáhat venčit. Bigimu dala domov naše venčitelka Eva. Uvnitř, v teple a pohodlí, v kontaktu s rodinou. Bigi tedy bydlí nedaleko a potkáváme se.
Sylva Kaplanová
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
