K fotkám se samozřejmě váže příběh těchto dvou malých velkých drobků. Ten však již nechme vyprávět jejich paničku Alenu, neboť by to nikdo jiný neuměl lépe než ten, kdo jim dal domov a žije s nimi. Její autentické povídání rádi zveřejňujeme:

"Poté, co jsem odešla ze zaměstnání a dochovala svou starou nemocnou fenku (měla jsem dvě sestry - kříženky brazilské fily z útulku), využila jsem svého volna v domácnosti k adopci nejlépe dvou pejsků, kteří by si na sebe mohli zvyknout. Respektuji psa jako smečkové zvíře, kterému je lépe v počtu dvou a více, lépe než samotnému, zvláště když pes bývá v pracovní dny sám doma.

close Na všechno dva. info Zdroj: Alena Oranyová zoom_in Na všechno dva.

Ani mě nenapadlo vzít si pejska z chovu podle líbivosti plemene. Celý život mám psy a kočky, které jsem si sama nevybrala, jen neměli nikoho, kdo by je chtěl. Vytipovala jsem si podle povahy a potřeb jednotlivých pejsků několik dvou- až čtyřletých chlupáčů z útulků v okolních okresech, přičemž jsem nejdříve vůbec nenarazila na útulek organizace Jménem psa, z. s. Sem jsem se dostala až poté, co jsem chtěla navštívit útulek u Napajedel, a zjistila jsem, že ačkoli má aktivní nabídku na internetu, je už nějakou dobu zrušen - a mnou vybraní pejsci jsou prý umístěni v Uherském Ostrohu ve Jménem psa, z. s.

Paní vedoucí Inka mi hned umožnila návštěvu. Byla jsem vítána nádhernými pejsky v krásném prostředí a měla vůči nim provinilý pocit, že odejdu sama nebo jenom s jedním. Člověk by si je nejradši vzal všechny… Chvíli jsem vůbec neregistrovala dva malé pejsky z jednoho kotce, kteří doráželi a všechny překřikovali. Byli to tříměsíční sourozenci, kříženci Sydney a Flíček. Tak! Se štěňaty jsem vůbec nepočítala… „Pan domácí“ se přikláněl k původně vybranému dospělému kříženci, který by se ovšem musel vycvičit, aby se snesl s našimi kočkami. Máme tři dvouleté kočičí sourozence z nedakonického útulku a jedenáctiletou kočku z ulice, kteří byli zvyklí na naši fenku a dobře spolu vycházeli.

ČTĚTE CYKLUS PSÍ OSUDY!

Na druhou stranu zde byli ti dva sourozenci, kteří byli spolu odmala (takže bych měla zrovna dva pejsky), a navíc je vždy lepší, když je jedna strana z nové party v domácnosti mládě, protože mláďata jsou celkově lépe přijímána a respektována dospělými. Budou, stejně jako kočky, mými společníky, tudíž budou žít se mnou doma, nikoli někde na dvorku. Tyto okolnosti a jejich zájem o nás nakonec rozhodly a Sydney s Flíčkem se vezli domů na Chabaně. Sydney mi z vděčnosti po cestě domů pozvracela boty a kalhoty. Dodnes je jí v autě trochu nevolno.

close Já si ty nováčky vycvičím! info Zdroj: Alena Oranyová zoom_in Já si ty nováčky vycvičím!

Po vystoupení z auta se po prvotním očichání terénu hrnuli ke vchodovým dveřím, jako kdyby šli z procházky domů. Tam Sydney hned sebrala kočkám z obývacího pokoje bedýnku se senem a odtáhla si ji do chodby, kde ji s bratrem společně začali zpracovávat. Žádné rozpaky ze změny bydliště se nekonaly. První noc si sami ustlali na chodbě a byli v klidu.

Dostali jména Julie a Samuel. Kočky brali jako rovnocené parťáky, kteří se s nimi musejí honit, kousat, a kdyby to dokázaly, i štěkat. Psi a kočky u nás naštěstí měli a stále mají k dispozici 4+1 a koupelnu, kde se mohly kočky dostatečně rozptýlit do ústraní a klidu, než to štěněcí šílenství pominulo. Na rozdíl od nás dvou lidí, kteří jsme si na ně zvykli prakticky hned, kočky si počkaly asi dva měsíce, než měly zpátky svůj klidový režim a mohly s nimi i spát.

Dnes už je máme doma půl roku. Julinka má za sebou vyšetření očí. Veterináři zkoumali slzné kanálky, protože jí pořád teče z očiček. Prý je to v pořádku a nedá se s tím nic dělat. Tak mám uplakanou holčičku, která je ve skutečnosti veselá a ve smečce dominantní. Samuel se drží někdy stranou od nás všech. Ale když mu to tak vyhovuje… Má v tom volnost.

Oba jsou veselí a temperamentní pejsci. I když jsou venku jen pár minut, mají po příchodu domů potřebu se mohutně vítat s lidmi i kočkami. Díky svému temperamentu se základní povely učí pomalu, ale ono to dřív nebo později půjde. Využívají vděčně všechny hračky a kousadla, co mají, ale přesto je podle jejich názoru nejlepší papírová krabice, a úplně nejlépe, když je v ní kočka. A k odpočinku je nejlepší sedačka, křeslo, psí pelíšek a v noci postel. To jsou mí první psi, kteří se probojovali na sedačku a do postele. Neměla jsem sílu jim to zatrhnout. A není to špatné!

close Miluju tě k sežrání, brácho. info Zdroj: Alena Oranyová zoom_in Miluju tě k sežrání, brácho.

Drobné psí šarvátky, při kterých se vlastně učí, jak to v životě chodí, jsou u nich stále na denním pořádku. Naštěstí stačí otevřít dveře nebo francouzské okno a jsou venku na zahradě. Mají oplocený pozemek cca 2.000 m2, kolem kterého se denně pohybuje zvěř, protože do lesa to máme z domu 400 metrů. Na procházkách nemají problémy s loveckými pudy, potřebou štěkat a honit, což je zatím to jediné, co nemusíme odnaučovat. Škody a ztráty v domácnosti jsou samozřejmě jako u všech živých tvorů, s těmi se ale musí počítat. To jsou takové, jak říkám, stopy života, kdy v okousané stoličce vidím svého pejska, který už se mnou dávno není…

Julie a Samuel jsou prostě takoví ti psí oříšci, kteří mají své milé, veselé vlastnosti, jež bych těžko hledala u jednotlivých plemen. Jsem ráda, že jsme spolu, a doufám, že ani oni by nenašli důvod ke stížnostem. Už 35 let žiji v domácnosti se psy a kočkami, kteří přicházeli, odcházeli, a ačkoliv má každý z nich odlišnou povahu (byť by byli sourozenci) a jsou si navzájem vlastně vnuceni bez možnosti výběru, na rozdíl od nás lidí se vždycky všichni dokázali skamarádit a dobře spolu vycházet."

Alena Oranyová & Sylva Kaplanová