Kliknutím zvětšíteBydlím v malém městě, sotva pět tisíc obyvatel. Život v malém městě nebo na vesnici má pochopitelně své výhody i nevýhody - stejně jako velké město je má. Na malém městě vám každý vidí do talíře a nenápadně nakukuje, když k vám přijede návštěva. Ve velkém městě si mnozí stěžují na anonymitu. Žila, bydlela, studovala jsem v Olomouci, pak dálkově v Praze, trávila jsem hodně času ve velkých městech. Rozdíl? Mám to u nás doma moc ráda, ale zároveň jsem si užívala větší soukromí velkého města.
Dobré ráno! (Kuba)
Ale jednu velkou výhodu pro mě život v malém městě má. Člověk zná každého (nebo aspoň každého druhého) psa, který v našem městě žije. Tadyhle mají jezevčíka a denně ho venčí, když jdu do práce, tadyhle věčně lítá nějaký akční frajer po zahradě, tady slečna zase vodí na vodítku nádherného velkého bílého chlupáče. A že před tímhle domem náš Kuba (znáte z minulých dílů Psích osudů) proležel noc, když byl ještě toulavým psem? No jistě, mají tam dvě malé fenky.
Dokonce už i na cestách mám "profesionální deformaci". Na pražské hlavní nádraží přichází a odchází hodně lidí. A neřeším, jestli je člověk "zelený, žlutý nebo fialový", jak se říká - všimnu si jeho psa a toho, že vůbec nějakého má.
Taková deformace je pak užitečná, když je ve městě nalezen nějaký zatoulaný pes. Vzhledem k tomu, že spolupracuji s organizací Jménem psa, z. s., často se objeví nalezený pes právě na jejich Facebooku i s fotkou - a okamžitě zašrotuje v hlavě: Čí je to pes? Kdo takového má? Neznáš? ptám se sama sebe i svých rodinných příslušníků. I ti už znají spoustu pejsků, které potkáváme na procházkách nebo jen tak vídáme za plotem. Někteří útěkáři už jsou známé firmy, a tak jsme je vraceli domů i několikrát, s prosbou, ať si páníčci toho svého loupežníka dobře zajistí. Jeden takový u nás po dohodě s jeho bývalým pánem zůstal natrvalo - teď už jen NÁŠ Black, kterého znáte z jednoho z minulých dílů Psích osudů.
Black už se netoulá, ví, kde je doma.
Teď se k pouličnímu koloritu našeho města zařadil i náš nejmladší drobek Archie. Po květnovém odchodu milovaného Jacka, kterého také znáte z minulých dílů Psích osudů, jsme nějak nedokázali zůstat bez dalšího Jack Russell teriéra. Limetkové kšíry, černé vodítko, tak si nás budou odteď pamatovat všichni psi v okolí - a že jich potkáváme na ulici i za ploty nemálo. Támhle kouká čenich zpod dveří, támhle někdo zaštěká za brankou. A tváří v tvář? Někdy ještě trochu nervozita u tak malého štěňoucha, ale i vrtění ocáskem - příště to bude třeba ještě lepší.
A teď nás omluvte, vyrážíme do ulic!
Sylva Kaplanová
31
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
