Samantha – to je vznešené jméno pro psí princeznu, celou černou s kávově béžovými „ponožkami“, „silonkami“ jako pravá dáma. Méně vznešené však bylo prostředí, kde žila – u rodiny, se kterou byly v obci problémy a která jí nedávala ani najíst. K procházkám jí měl stačit krátký řetěz, na kterém si z nouze navykla chodit stále dokola. I tak si ji vyhlédl nějaký chlupatý donchuán, a protože nebyla kastrovaná, porodila tři štěňátka.

Nakonec se podařilo, že bývalí majitelé psí rodinku darovali. Dva drobci našli domov velmi rychle, poslední chlapeček jménem Sally cestoval s mámou o pár kilometrů dál na jih Moravy, prozatím do rodiny záchranářů, než najde domov nastálo.

Pejsek Sally.Pejsek Sally.Zdroj: Sylva Kaplanová

V novém prostředí si museli oba teprve zvyknout. Sally to zvládl téměř hned – na lepší podmínky se mu zvykalo snadno. Samantha, která je na světě čtyři nebo pět let, si s sebou nesla větší trápení. Mimo procházku měla zprvu stále pocit, že může chodit jen dokola, přestože už ji řetěz nepoutal. A z bývalého prostředí si přivezla ještě jedno nepříjemné „dědictví“. Jen co se Samantha konečně začala opatrně rozkrmovat, začal ji silně trápit trávicí trakt. Musela být převezena na veterinární kliniku, kde bylo rozhodnuto o její hospitalizaci. Měsíce předtím hladověla, chyběly jí živiny, štěňatům dala z posledních sil všechno, co jí ještě zbývalo. To by už samo o sobě stačilo ke vzniku nějakých zdravotních potíží. Ale co dosud nikdo nevěděl – z hladu žrala na dvoře hlínu, která v ní zůstávala a nyní zhoršovala její zdravotní stav.

Samantha několik dní bojovala na klinice o život, zatímco čtyřměsíční Sally zůstal sám, odloučený od mámy, a stále ji volal. Navíc se nedalo vyloučit, že se u bývalých majitelů „stravoval“ stejně nevhodně, což by se mohlo projevit i na jeho zdravotním stavu. Vyčerpaná rodina tak měla těsně před Vánoci kromě příprav štědrovečerní tabule i mnohem méně příjemné starosti. Naštěstí bylo nakonec všechno včas hotovo, ryba i salát na stole a dárky pod stromečkem, z kliniky také nepřišla zpráva nejhorší – a hlavně dvě mladší děti mohly prožívat radost o Vánocích jako každý rok.

Samantha se Sallym začali dobře reagovat na děti a lidskou pozornost.Samantha se Sallym začali dobře reagovat na děti a lidskou pozornost.Zdroj: Sylva Kaplanová

Těsně před Silvestrem si prozatímní rodina Samanthu odvezla z kliniky domů. Byla ještě zesláblá, ale už na tom byla o hodně lépe. Na cestu do dalšího života dostala speciální veterinární granule, které jí pomohly zklidnit podrážděné zažívání. Jakmile ale trochu nabrala síly, začala si užívat toho, co dosud neznala a co se jí tolik zalíbilo: pozornosti lidí. O co míň se skamarádila s jinými zvířaty, o to víc se má k dětem a ke všem, kteří jí umějí ukázat, že všichni lidé nejsou jen zlí.

Sally nakonec ve své černé chlupaté hlavičce přijal představu, že už je velký kluk, který se zvládne osamostatnit. Pak už nic nebránilo tomu, aby si pro něj jednoho dne přijela milá paní, která se o něj moc hezky stará. Jeho máma svůj podobný sen zatím sní, ale už nyní si na dávný dvůr, krátký řetěz a podivné majitele ani nevzpomene.

Sylva Kaplanová