Technický pokrok několika minulých staletí zapříčinil, že dnes již strašák zimy rozhodně nepůsobí tak ukrutně jako dřív. To, že jsme dnes tady, znamená, že naši předci souboje s mrazy vyhrávali. Jaké zbraně tedy tehdy používali – tedy, čím a do čeho přikládali, jak se zahalovali či jak se přes celý rok na krušné období připravovali? 

Ve starších dobách teplo úzce souviselo se světlem – kdo při dlouhých zimních večerech svítil, tomu bývalo povětšinou i teplo. A naopak - kdo neměl na to si posvítit, u toho vládl i chlad.

Z této nepříjemné dvojice byla pro člověka však vždy nebezpečnější zima. Snaha zabezpečit se před chladem je tak stará jako lidstvo samo.

První materiály snažící se nepustit získané teplo mimo příbytek byla hlína, drny a kožešiny. Lidé využívali přirozené zdroje tepla, mimo jiné i produkované hospodářským zvířectvem – prostory společně obývané lidmi a dobytkem bývaly teplejší, hygiena a pohodlí musely jít v tomto případě, a to zhruba až do 19. století, stranou.

Nejtepleji vyhřátá byla vždy kuchyně, otevřený oheň, který zde plápolal, schovaly ve většině českých domácností až kolem 18. století sporáky. Obytné místnosti vytápěly v Čechách v posledních několika staletích kamna, nejprve kachlová, později železná.

A topivo? Dřevo, dřevo a zase dřevo, které se běžně řezalo a štípalo na ulicích.

Za poskytnutí článku a fotek děkujeme Prácheňskému muzeu Písek a Michalu Jánskému z destinančí společnosti Píseckem, s.r.o.