„Auta se nezastaví. Přivezeme pacienta do nemocnice, kde mu provedou základní vyšetření a test, zda je pozitivní či ne. Pak se rozhoduje, zda bude moci být umístěný na oddělení nebo bude nutný převoz. To se týká především pacientů na ventilaci,“ popisuje denní chleba záchranářů Černý. Běžná směna záchranáře trvá dvanáct hodin. Kdy má ale skutečně padla a zda se záchranáře dočká jeho rodina ještě v ten samý den nebo až zítra, se rozhoduje doslova z minuty na minutu.

„Často se stává, že když se má předávat vozidlo střídající službě, přijde další výjezd a převoz pacienta. A to třeba do Prahy, což je záležitost na další čtyři až pět hodin,“ vypočítává Černý. Není čas ani krátký odpočinek, o teplém obědu či večeři si mohou záchranky nechat leda znát.

Jiří Černý, záchranář a místostarosta města Cheb.Jiří Černý, záchranář a místostarosta města Cheb.Zdroj: Archiv Jiřího ČernéhoKarlovarský kraj se drží co do počtu nakažených, na republikové špici. V Chebu bylo podle dat ministerstva zdravotnictví v pondělí více než tisíc aktuálně nakažených lidí. Na sociálních sítích se také objevují informace, že statistiku hospitalizovaných s vážným průběhem a počty obětí začínají doplňovat i sloužící zdravotníci a záchranáři. „Melou už všichni z posledního. Pokud už umírají i zdravotníci, jak tohle můžeme zvládnout,“ ptá se Ladislava Mrázková.

Pomoc Německa by ulevila

Záchranná služba Karlovarského kraje nechtěla případné počty nakažených či zemřelých komentovat. „Je nám líto, ale informace v tomto směru podávat nebudeme. Chápeme to jako soukromé záležitosti rodin našich záchranářů,“ poznamenal mluvčí záchranářů Karlovarského kraje Radek Hess.

Podle Jiřího Černého by všem pomoc Německa a převozy pacientů za hranice ulevili. „Byl jsem v šoku ze slov premiéra, že pomoc Saska není potřeba. Potřeba samozřejmě z mého pohledu je. Druhá věc je to, že otázka převozu pacientů z Česka do Německa a opačně se řeší v regionu řadu let, dávno před covidem a není ještě uspokojivě vyřešená,“ poznamenává Černý.

Legislativa například ještě kolem roku 2010 neumožňovala sanitkám vjet na území cizího státu a záchranáři si předávali pacienty za deště za mrazu na hranicích. To se postupem času i skrze existenci euroregionů změnilo, stále je ale co řešit.

„Není nutné řešit už jazykovou bariéru, na druhé straně je hromada českých lidí. To samé medikaci, tady pomáhá latina. Ale není vyřešené financování pojišťovnami, za transport, lékařské úkony a další technické věci,“ vysvětluje Černý. Přestože uznává, že by pomoc Saska přinesla v tomto ohledu i komplikace, vláda by neměla na nic čekat. „V Chebu voláme o pomoc, apelujeme na vládu aby se do toho pustila a pomoc přijala,“ uzavírá Jiří Černý.