„Všechna ta vládní opatření nám neumožňují chodit do školy, my studenti v učebních oborech však potřebujeme hlavně praxi, abychom něco uměli, až vyjdeme ze školy a byli užiteční,“ vysvětluje Jiří Fabián, proč otevřel svoji dílnu veřejnosti.

Lidem na míru vyrobí, co si přejí. Polička, regál, věšák, noční stolek nebo klasický jídelní stůl není pro žáka prvního ročníku truhlářské školy žádný problém. Se zákazníkem si dohodne velikost výrobku, vyberou typ dřeva a když je výrobek hotov, učeň ho doveze i s účtenkou za materiál z marketu. Lidé zaplatí jen režii, Jirkův zisk je možnost pracovat a získávat zkušenosti.

Smršť objednávek 

Po zveřejnění nabídky nastala smršť objednávek. „Jsem zahrnutý objednávkami, sešlo se jich doopravdy hrozně moc. Přijal jsem práce tak zhruba na tři měsíce dopředu a pak se lidem budu ozývat dál, abych před sebou netlačil moc zakázek, všechno stíhal a ‚nezbláznil‘ se z toho,“ usmívá se žák Vyšší odborné školy a Střední školy technické v České Třebové. Škola jeho aktivity podporuje, k dispozici má případně i dílny ve škole nebo mistra odborného výcviku pro konzultace.

„Nečerpám jen z toho, co jsem se naučil ve škole, kde jsme zatím pracovali jen s ručním nářadím. Já už nějakou praxi a zkušenosti měl i předtím, doma v dílně mám elektrické nářadí, pily, hoblovku, srovnávačku, vrtačky nebo hoblíky. Nějakým nářadím a nástroji jsem se musel dovybavit,“ dodává mladý truhlář.

Zakázka pro ochránce přírody

S velkou chutí pracuje na současné zakázce pro místní ochránce přírody. „Ozvali se mi, že by potřebovali ptačí budky, protože se v České Třebové na dvou místech kácelo a v těch lokalitách hnízdilo spousta ptáků. Na zakázku vytvořím dvacet ptačích budek, které budou rozvěšené na zbylých stromech, aby ptáci měli kde hnízdit. Na to jsem pyšný, že mohou pomoct přírodě,“ podotýká Jiří Fabián.

V řemesle vidí i svou budoucnost. „Truhlařina je práce, která mě baví. Ano, dokáže si představit, že bych se tím po ukončení školy živil,“ uzavírá.