„Studovala jsem ‚za komunistů‘, kdy zdravotní sestry neměly žádný titul, proto jsem si chtěla doplnit vzdělání, abych titul získala. Devětadvacátého září 2017 jsem odjela na první vyučovací den do Zlína, na zpáteční cestě ale do mého vozidla narazil zezadu řidič, který měl mikrospánek. Nestačil se mi vyhnout a moje auto tehdy odmrštil z mostu,“ vzpomíná Ruská na krušné chvíle.

VOJÁCI z Přáslavic a Opavy slouží na hranicích deset dnů vždy ve dvanáctihodinových směnách, po nichž se vracejí do prostorů ubytování a mají osobní volno, ve kterém ale nesundávají roušky.
Vojáci na hranicích s Polskem a Slovenskem: Roušky prakticky nesundaváme

V olomoucké nemocnici musela zůstat na čtyři měsíce s těžkými zraněními. „Levá ruka mi visela jen na kousku kůže, museli mi ji amputovat. Měla jsem také proraženou lebku, takže se mi bublinky vzduchu dostávaly do mozku,“ popisuje.

Návrat možná uspěchala

Po propuštění z nemocnice se přitom chtěla vrátit ke své práci co nejdříve navzdory handicapu. „Skončila jsem ale bez jedné ruky, zatímco na té pravé mám pavézu. Nemohu tak na ní natahovat nebo roztahovat prsty, mám kvůli tomu zhoršenou motoriku,“ vysvětluje.

Uznává, že návrat možná příliš uspěchala. „Každopádně jsem nakonec místo vedoucí sestry opustila. Dál jsem ale zůstala v práci na dohodu,“ doplňuje.

Fanoušci Baníku Ostrava nosí roušky s logem ostravského fotbalového týmu.
FOTOGALERIE: Baník navždy! Věrní fanoušci nosí roušky s logem ostravského klubu

Už tehdy se i s jednou rukou věnovala šití na stroji. „Možná proto se mě známí letos v březnu začali ptát, jestli šiji také roušky. Původně jsem se do toho pouštět nechtěla, ale změnila jsem názor s tím, jak se takové dotazy množily,“ říká.

Pomohli přátelé

Počáteční pokusy přitom nebyly jednoduché. „První den jsem si myslela, že to prostě nezvládnu. Klasický způsob výroby byl pro mě obtížný,“ podotýká.

Podpořili ji ale její přátelé. „Dodnes mi pomáhají především se střiháním látky, které pro mě bylo příliš zdlouhavé. Sama se tak můžu věnovat hlavně šití jako takovému,“ prozrazuje.

Když se nová rouška přinese, to je láska příteli..zpívají členové Moravského divadla Olomouc Vojtěch Pačák a Vojtěch Poštulka
Když se nová rouška přinese, to je láska příteli! zpívá olomoucké duo

V době, kdy zaznamenávala největší poptávku, dokázala sama ušít až sedmdesát roušek denně. „Původně jsem šila hlavně pro rodiče, známé a lidi ve slavkovském Domově s úsměvem. Pak jsem začala také šít pro děti, protože klasické roušky jsou pro ně moc velké,“ říká. Právě od ní tak pocházejí mnohé dětské roušky, které si zájemci mohou zdarma rozebírat z rouškovníku ve Slavkově.

Charitativní reality show

Její aktivity na pomoc potřebným se však neomezují pouze na roušky. Zapojuje se také do charitativní reality show Lvice 2020. „Bude se natáčet koncem června a vysílat až v září. Do projektu Lvice jsem se zatím zapojila rozhovorem a příspěvkem na transparentní účet na trenažéry pro Lvíčata,“ vysvětluje Ruská. Lvíčata jsou přitom děti, které se vypořádávají se zdravotním postižením.

V Domově s úsměvem, kde stále působí, také ráda uvítá dobrovolníky. „Vše je zatím v přípravné fázi, protože vše zbrzdil koronavirus. Budu tu každopádně jako kontaktní osoba,“ dodává.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník