„Měl jsem několik úrazů hlavy, ale zlomový byl asi rok a půl starý zápas v Kozlovicích. Hned v první minutě mě soupeř nechtěně nakopl do hlavy. Utkání jsem nedochytal a odjel jsem do nemocnice,“ vzpomíná na osudový moment sedmadvacetiletý brankář divizního Bosporu Bohumín Jakub Švrčina, který je v civilním povolání učitelem na základní škole v Ostravě.

Za jak dlouho jste se vrátil do brány?

Tehdy jsme se zachraňovali v divizi, chtěl jsem klukům co nejdříve pomoct na hřišti, a tak jsem už po třech týdnech začal chytat v helmě.

Nebylo to rychlé?

Šlo o body, důležitá byla ta záchrana. Tehdy jsme neměli pořádnou dvojku, takže jsem šel trochu do rizika.

Pamatujete si na celý moment, jak ke zranění došlo?

Pamatuju si to, dokonce jsem potom asi ještě pět minut zkoušel chytat. A taky jsem to viděl na videu.

Jak se vám v helmě chytá?

Už jsem si na ni zvykl, chytám s ní i na tréninku a chrání mě i proti střelám do hlavy, což se stává často. Dochytám v ní kariéru.

Vnímáte v ní hru jinak?

Ani ne, chytá se v tom úplně stejně. V helmě jsem si jistější při všech herních situacích. Jizev mám už na hlavě dost a ranám do nosu se stejně nevyhnu, takže nějaká krev se občas objeví. Ze začátku jsem možná hůře slyšel, ale už jsem si na to zvykl. V létě je v tom větší vedro, na druhou stranu, v zimě mi zase není zima na uši (úsměv).

Je vaše helma podobné té od Petra Čecha?

Četl jsem si o tom. On má taky ragbyovou helmu, ale měl smlouvu s Adidasem, a proto ji měl speciálně upravenou. Měl mnohem větší polstrování na spáncích. Obě helmy jsou však na stejné bázi. Jde hlavně o to, aby neměla nic plastového.

Kde jste vaši helmu sehnal?

Mám ze střední školy kamaráda ragbistu. Zkusil jsem mu napsat, jestli nemá nějakou záložní helmu a on mi ji hned půjčil a nechal. Dokonce mám ještě na jmenovce napsáno jeho jméno Havránek, za což bych mu chtěl hodně poděkovat.

Jak se na helmu dívají protihráči a rozhodčí?

Protihráči se ptají, ale potkáváme se tak už nějakou dobu, a oni si na to zvykli, takže se už nikdo nediví. Ví, že prostě chytám v helmě. Stejně jako rozhodčí, kteří helmu sice na začátku kontrolovali, ale taky už to berou normálně. Nehraju si na žádného Petra Čecha, je to pro mou bezpečnost. Doporučil bych to každému, dokonce za mnou chodí tátové od malých klučinů, jestli by se mohli podívat a jestli bych jim to doporučil. A já říkám – určitě ano.

V Bohumíně působíte čtvrtou sezonu. Kde jste chytal předtím?

Do Bohumína jsem přišel z Petrovic, kde jsme tehdy byli farmou druholigové Karviné. Za tu dobu jsem si zachytal i několik zajímavých přátelských zápasů, ale nemám takovou výšku ani propozice, abych se rval s těmi úplně nejlepšími. Taky jsem chtěl studovat, šel jsem proto na vysokou školu, kterou jsem udělal, což mi pomohlo v práci.

Máte před sebou ještě nějakou vysněnou fotbalovou metu?

Po vysoké škole jsem si chtěl zahrát třetí ligu. Měl jsem možnost po postupu Vítkovic, byl jsem tam celou přípravu a líbil jsem se jim, ale nakonec to před generálkou padlo. Karviná mě nepustila, dodnes nevím proč, ale už po tom nepátrám. Teď už bych vyšší ligu než třetí nezvládl. Musím to totiž skloubit s prací, kterou bych už neopustil.

Myslíte, že do vyšší ligy jednou můžete postoupit s Bohumínem?

Sice jsme špatně začali, ale pokud párkrát vyhrajeme, tak se zvedneme. Můžeme hrát nahoře, ale je třeba zabrat a začít pořádně makat.

Máte vůbec v Bohumíně postupové ambice?

Klubové vedení nic takového nevyhlásilo. Byli by rádi, kdybychom zopakovali loňské šesté místo. Chtějí, abychom hráli nahoře a aby nás to bavilo. Loni jsme si doma udělali nedobytnou tvrz, což se nám letos nedaří.