Fotbal v Havířově má dlouhou historii. Současný klub sice vzniknul až v roce 2006 sloučením klubů FK Havířov a Slovan Havířov, ale navazuje na tradici Baníku (FK) Havířov, který vznikl už v roce 1922, tehdy samozřejmě jako klub ze Suché, neboť Havířov v té době ještě neexistoval.

Na začátku byl Beskyd?

V této souvislosti je třeba uvést v život nový fakt, který při tvorbě almanachu k budoucímu stoletému výročí existence klubu objevil v zaprášených kronikách havířovského klubu současný předseda a někdejší ligový fotbalista pražské Slavie Bronislav Šimša. „Klub se skutečně datuje k roku 1922, ovšem jako SK Beskyd, nikoliv ČSK, jak je mnohdy mylně uváděno,“ upozorňuje Šimša.

MFK Havířov.Zdroj: Deník

Přezdívku „Indiáni“ dali hráčům, potažmo klubu, příznivci kopané při přátelském fotbalovém turnaji v roce 1931 v Karviné. Inspiraci našli v amerických motorkách, které se zde úspěšně prodávaly a měly ve znaku právě tvář indiána. Kdo neměl v době hospodářské krize na originál, maloval si znak indiána na svůj stroj. Na několika takových přijeli hráči i do Karviné, což místní diváky zaujalo a dali soupeři ze Suché přezdívku Indiáni.

Mezi jejich největší úspěchy patří bezesporu deset let strávených ve druhé lize nepřetržitě od sezony 1987/88 až do pádu v sezoně 1996/97. Po něm se klub nevyhnul bankrotu a přišla šestiletá nečinnost mužského oddílu, který oživil až Libor Pristáš, nastupující předseda nového klubu FK Havířov a mimochodem i někdejší redaktor Deníku.

Havířované pak čtyřikrát v řadě postoupili z okresu do divize, kde působí doposud. To už pod vedením slavných odchovanců klubu, tedy právě Bronislava Šimši a manažera Miroslava Matušoviče, který je vůbec tím nejúspěšnějším.

Bronislav Šimša, předseda klubu.Zdroj: Martin Ruščin

Ačkoliv oba pánové ustálili klub v divizi a zabydleli ho v ní, touží výš. „Naším velkým přáním je posunout klub někdy do MSFL. Čím dříve, tím lépe,“ uznává Šimša. „Je to ale otázka kádru. Když vám z něj někdo vyčnívá, dneska vám ho hned berou kluby z vyšších soutěží do profifotbalu a vy jste nuceni začínat stále od začátku. Kdysi to bývalo jinak,“ porovnává Šimša.

Ligový stadion

Havířované hrají na stadionu Dukla, jehož stavba započala v roce 1987 a byla rozložena do několika stádií, takže definitivně ukončena byla až v roce 1996. Stadion patří k nejlepším v rámci kraje, po jistých úpravách (příjezdové plochy, osvětlení, sedačky) by se na něm dala v pohodě hrát i první liga, vždyť současná kapacita je 7 500 míst, která by se nejspíš o nějaké dva tři tisíce snížila, ale i tak by stadion splňoval regulérní ligová kritéria.

„Pět a půl tisíce? To stačí bohatě,“ uznává předseda klubu. „Snažíme se stadion zviditelnit, v minulém sezoně u nás hrály reprezentační devatenáctky, letos zde proběhne Ondrášovka Cup. Na druhé straně hlediště připravujeme prosklené presscentrum. Už jsme na něj sehnali nějaké sponzorské prostředky,“ přibližuje novinky Bronislav Šimša.

Matušoviče nadchla práce s dětmi. Naplňují mě elánem, říká

Je to osm let, co se Miroslav Matušovič, trojnásobný mistr ligy, podruhé a natrvalo vrátil do rodného Havířova. Poprvé to bylo v roce 2010, poté si ještě odskočil na chvíli na Kypr, ale v roce 2012 se vrátil, a to definitivně.

„Indiáni, to byla vždy moje srdcovka. Tady jsem se naučil všemu, co mě pak vystřelilo do světa,“ zasmál se Matušovič při vzpomínce na odchod do Baníku Ostrava, který jej posléze pustil do pražské Sparty.

Matušovič bydlel tři sta metrů od nynějšího stadionu. Tehdy se teprve začal budovat a dostávat současnou podobu. „Dříve se hrálo na spodním hřišti, na dvojce. Já tady začínal v roce 1986, o deset let později jsem odcházel do Baníku. Ale Havířov jsem vždy sledoval. Vždyť našemu současnému předsedovi Brunku Šimšovi jsem podával míče, když tady hrával,“ vybavuje si i po letech Matušovič.

Za lahve párek

Jako dítě hltal každý zápas. Když skončil, posbíral prázdné lahve od piva. „Abych si mohl koupit párek,“ vysvětluje. „Jsem kluk z Prostřední Suché, takže jsem tady byl snad každý den. Bavilo mě koukat na fotbal, sledoval jsem, jak na zápasy chodí špalíry lidí. Havířov zažíval dobré druholigové časy, měl spoustu fanoušků, šachty byly otevřené a ve městě plno lidí. S dneškem se to nedá srovnávat,“ usmívá se Matušovič při vzpomínkách z dětství na své rané fotbalové začátky.

V Baníku zažil titul, ve Spartě další dva. Kromě toho čtyřikrát vyhrál národní pohár. „Nemůžu si stěžovat, ligu jsem si zahrál dosyta a jsem spokojen. Na Kypru jsem končil ve třiceti letech a už jsem tušil, že doba se posouvá, že mladí se derou vpřed na naše místa třicátníků,“ vypráví Matušovič.

To už začal myslet na fotbalovou budoucnost, protože ve fotbalovém prostředí chtěl zůstat. „Po návratu domů jsem si udělal trenérské béčko, později i áčko. I když jsem měl pořád nabídky z třetí a dokonce i druhé ligy (Ústí nad Labem – pozn. aut.), byl jsem přesvědčený, že vrátit se do Havířova je nejlepší volba. Nechtěl jsem vláčet dceru po školách a vést s ní kočovný život jen pro to, abych si dělal čárky za ligové starty na druhém konci republiky,“ objasňuje Maty, jak se mu přezdívá.

Ostatně – v kopané dosáhl na vrchol, a tak cítil povinnost splatit mateřskému klubu dluh za to, co on sám do něj investoval.

Profík mezi amatéry

Když před osmi lety vstoupil na půdu MFK Havířov v roli hrajícího trenéra a manažera klubu, musel se při svém nástupu vyrovnat se specifickým prostředím a podmínkami amatérského fotbalu. „Dvanáct let v kuse jsem se pohyboval v profifotbale, najednou jsem poznával, jak jsou tady nastaveny úplně jiné mechanismy. Kluci chodí normálně do práce, tréninky neprobíhají tak, jak jsem je měl zažité, spoustu věcí bylo třeba řešit úplně jinak, než jak jsem byl zvyklý,“ srovnával se Matušovič s novým prostředím.

Nikdy si ale na nic nehrál, a tak se s chutí vrhl do práce. „Tohle pro mě bylo přínosné, protože jsem spoustu věcí pochopil a začal se jimi řídit. K tomu jsem dodal něco ze svých zkušeností, aby to bylo aplikovatelné na havířovské prostředí,“ zamýšlí se Matušovič.

Začal se také naplno věnovat práci s mládeží. „Hráčskou pyramidu vybudujete jedině odspoda, nikdy jinak. Jen bylo potřeba vysvětlit mladým hráčům, jak to bylo za našich časů, vysvětlit jim, že nejdůležitější je to, aby hlavně oni sami chtěli, a aby té cestě, na kterou se rozhodli vstoupit, také uvěřili. Když chceš a věříš, že něčeho dosáhneš, musíš tomu ale také něco obětovat. Je podstatné, aby toto kluci pochopili a svému trenérovi uvěřili,“ představuje manažer klubu své krédo.

Malým fotbalistům říká, že není nic krásnějšího, než být profesionální fotbalista. „Snažím se to klukům ukázat sám na sobě, na případu kluka, který tady začínal a neměl pomalu co do úst, aby končil s pohárem nad hlavou. Musím říct, že děti chtějí a práce s nimi mě naplňuje. Mám do ní zase chuť, protože před časem jsem měl pocit stereotypu a hledal způsob, jak najít něco nového. Byly to právě děti. Ty vás neskutečně nabijí elánem a novou energií. Absolutně mě to pohltilo,“ uznává Matušovič.

Zhruba před rokem a půl tak začal vést i místní fotbalovou školičku. „Já tím žiju dnes a denně. A i když je jiná doba, dá se prosadit, když chcete. Děti jsou šikovné i dnes,“ míní.

Děti jsou šikovné i v dnešní době

Nicméně práce s dětmi je dnes jiná než v době, kdy byl v tomtéž věku Matušovič. „To je pravda. Doba, ve které jsme vyrůstali my, a ve které vyrůstají dnešní děti, to se nedá vůbec srovnávat. Když jsem chtěl za kamarádem, tak jsem na něho musel zazvonit venku před vchodem a pak jsme šli hrát fotbal. Dneska děti venku neběhají, kamarádovi zavolají na mobil. Měli jsme více sportu a pohybu, víc jsme tomu dávali. Ale mám pochopení pro dnešní mladé generace. Možná bychom i my byli jiní, kdyby v naší době existovaly počítače, internet a mobily. Ale tenkrát nebyly a o to snazší cestu ke sportu jsme měli,“ přibližuje.

Svým svěřencům, i těm nejmenším, vštěpuje do hlav, že jako trenér chce se svým týmem hrát fotbal, ne kopanou. „Nepotřebuji se srážet a odkopávat nazdařbůh balony co nejdál od vlastní brány. Chci hrát na málo dotyků rychle dopředu,“ vysvětluje.

Podobně přesvědčoval i rodiče malých capartů. „Změnili jsme tréninkový režim, více trénujeme, samozřejmě formou zábavy. Aktuálně mám děti v kategorii U8, o víkendu se nám zrovna vrátily z turnaje ve Vítkovicích, kde byly Baník, Vítkovice, Třinec. Naše děti turnaj vyhrály a já jsem na ně velmi hrdý. Výsledky naší práce jsou vidět. Jste zkrátka měřitelní, když tomu sami uvěříte,“ usmívá se Matušovič.

Trenér Havířova Miroslav Matušovič (čelem).Zdroj: Lukáš Kaboň

ANKETA S HRÁČI

*Pro zvětšení ankety na ni klikněte.

Anketa s hráči Havířova.Zdroj: Martin Ruščin